Brigadyrovy stranky

Aero L-29 Delfín

cvičný letoun, ČSLA/AČR

Den otevřených dveří 22.základna taktického letectva Náměšť nad Oslavou 2006

Letoun pro základní i pro pokračovací letecký výcvik se schopností operovat z neupravených travnatých, písčitých a zamokřených ploch. Je konstruován tak, aby byl usnadněn přechod pilotů na bojové letouny. Počátek vývoje prvního československého proudového letounu vlastní konstrukce spadá do roku 1955 v souvislosti s tehdejšími úvahami o praktických způsobech výcviku vojenských pilotů, kdy již naplno běžela éra proudových letadel. Dospělo se k názoru že je nutný takový výcvik, který dokáže vést pilota na jediném proudovém letounu od elementárního výcviku až po přechod na cvičnou verzi bojového typu. Na tomto náročném vývojovém úkolu našeho znárodněného průmyslu se podíleli skutečné legendy: Ing.Zdeněk Rublič z VZLÚ, Ing.Karel Tomaš, Ing.Jan Vlček (od roku 1961 odpovědný vedoucí úkolu L-29), Dr.Ing.Josef Hošek (aerodynamické výpočty), Ing.Jan Hlava (pevnostní výpočty). Vývoj probíhal nejprve ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu v Praze-Letňanech, v roce 1960 se přesunul do Strojíren Vzlet, později do Středočeských strojíren Letňany (Rudý Letov) a konečně do Středočeských strojíren ve Vodochodech. Finální montáž probíhala v n.p.Aero Vodochody, od roku 1963 i v n.p Let v Uherském Hradišti-Kunovicích. Motory M-701 dodával n.p.Motorlet Jinonice, hydraulickou instalaci n.p.Technometra Praha, přístroje, elektronické a elektrotechnické zařízení dodávaly mj. Mikrotechna Praha, Jihlavan Jihlava, Mesit Uherské Hradiště, Tesla Bratislava, Elektrosignál Praha atd. Prototyp XL-29 s imatrikulací OK-70 vzlétl poprvé 5.dubna 1959 v Letňanech se zalétávacím pilotem Ing.Rudolfem Duchoňem. Protože nebyl dokončen vývoje proudového motoru M-701, byl letoun vybaven britským motorem Bristol Siddeley Viper Mk.20 se statickým tahem 7,79 kN. Třetí prototyp (druhý létající) XL-29 (OK-14) taktéž s motorem Viper doznal určitých změn v kabinových krytech a ocasní části trupu i ploch. Motor M-701 byl poprvé zabudován v červenci 1960. Prototyp označeny 00031 (později OK-02) se v roce 1961 zúčastnil soutěže na jednotný cvičný proudový letoun státu Varšavské smlouvy, ze které vyšel vítězně. Jediné Polsko náš typ nepřijalo do výzbroje a trvalo na svém letounu TS-11 Iskra. Sériová výroba typu probíhala v letech 1961 – 1973 a vyrobilo se 3 665 kusů, které se dostaly do 14 zemí světa (Československo, Bulharsko, Polsko, NDR, Maďarsko, Rumunsko, Egypt, Guinea, Indonésie, Írák, Nigérie, SSSR, Sýrie a Uganda). Výrobou se zabývaly Aero Vodochody - vyrobeno 1 943 kusů a Let Kunovice - vyrobeno 1 722 kusů. V roce 1964 letoun získal zlatou medaili Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně a v roce 1965 titul Dokonalý výrobek roku 1965. 10.června 1963 získala sovětská pilotka Marina Popovičová rekord v podtřídě C-1-d v kategorii rychlosti na 100 km uzavřeném okruhu pro proudové letouny o hmotnosti do 3000 kg s dosaženou rychlostí 600 km/h. V současné době je letoun z výzbroje Vzdušných sil Armády České republiky i Slovenské republiky vyřazen. Modifikace: L-129 – v roce 1962 navržený ale nepostavený projekt letounu s rovnotlakou hydraulickou soustavou. L-229 – projekt jednomístné bitevní varianty, zadní pilotní prostor sloužil jako úložiště pro schránky střeliva dvou pevných kulometů. Pod křídly byly závěsníky pro pumy a raketové střely. L-29 - základní cvičná verze. L-29R (L-329) – menší série cvičného resp.taktického průzkumného letounu s fotografickými přístroji z let 1963-66. L-29RS – jednomístná úprava L-29R bez kamer a bez koncových křídelních nádrží, vznik v roce 1977 v Leteckých opravnách Trenčín. L-29A „Akrobat“ (L-429) – speciální jednomístný akrobatický letoun vznikl přestavbou staršího prototypu 00031. Prototyp označený 0517 (později OK-SZA) vzlétl poprvé v listopadu 1967. Vznikly 2 kusy.

Aero L-29 v našich muzeích:

verze	imatrikulace	výrobní číslo	muzeum
XL-29-2	OK-70	02	Kbely
L-29	0108	290108	Kbely
L-29	0010	190010	Kbely
L-29	0003	190003	Kbely
L-29A	3027	893027	Kbely
L-29R	2827	892827	Kbely
L-29RS	2818	892818	Kbely
L-29RS	2606	792606	Kbely
L-29	0113	?	Kunovice
L-29R	2613	?	Kunovice
L-29A	?	?	Kunovice

L-29 v bývalém SSSR: letounů L-29 bylo v průběhu deseti let dodáno celkem 2 650 kusů. První stroj z 1.série, výrobního čísla 290112 byl dodán v březnu 1963 ke zkouškám. Poslední stroj z 51.série měl výrobní číslo 495187 a byl dodán v březnu 1974. Stroje byly provozovány na 25 základních letištích, přičemž hlavním uživatelem byly výcvikové školy sovětského letectva (VVAUL, VVAU, VVA, VATU) a dobrovolná branná organizace DOSAAF. bez zajímavosti nebude jistě fakt, že stroje L-29 sloužily mimo jiné k výcviku sovětských kosmonautů.

L-29 v bývalé NDR: do výzbroje letectva Národní lidové armády Německé demokratické republiky byly první dodané L-29 zařazeny v letech 1963-64. Celkem bylo dodáno 51 strojů, z nichž prvních 12 bylo zařazeno do stíhací výcvikové jednotky JAG-15 v Rothenburgu. Od června 1964 létaly všechny L-29 u JAG-11 v Bautzenu v rámci elementárního a pokračovacího výcviku, nácviku akrobacie a bojového výcviku. Během 17 let dlouhé služby bylo při haváriích odepsáno 7 letounů. Stroje byly postupně vyřazeny během let 1978-80 s příchodem nových cvičných L-39 Albatros. Do dnešní doby se na území dnešního Německa dochovalo 6 letounů.

rok	výrobní série č.	výrobní čísla
1963-64	7	3960730 až 390737, 490738 až 490740
1964	8	490834 až 490854
1965	14	591499, 5914100
1965	15	591521 až 591536
1966	20	692053 až 692062

Stručný technický popis:

Křídlo: samonosné, lichoběžníkového půdorysu s rychle se zužujícím centroplánem a 2 odnímatelnými vnějšími částmi se vzepětím 3⁰. Profil NACA 64₂A217 u kořene, na koncích křídla profil NACA 64₂A212. Centroplán tvořen hlavním průběžným nosníkem a dvěma pomocnými nosníky profilu U. Vztlakové klapky o celkové ploše 2,76 m² se vyklápí na 15⁰ pro start a 30⁰ pro přistání. Jsou automaticky vysouvány při poklesu rychlosti pod 270 km/h. Křidélka lichoběžníkového tvaru o celkové ploše 1,5m² aerodynamicky i staticky vyvážena. na levém křidélku pomocný vyvažovací plech nastavitelný na zemi. Závěsníky jsou umístěny 2 200 mm od podélné osy trupu. Trup: doutníkové tvaru s kruhovým průřezem, poloskořepinové konstrukce. Dělen na 3 samostatné rozebíratelné celky: přední část mezi přepážkami 1 až 10 (včetně pilotního prostoru), pilotní prostor klimatizovaný a přetlakovaný u zavřen překryty z organického skla tloušťky 8 mm (pevný štítek, přední překryt se odklápí vpravo, zadní překryt společně s nástavbou se odsouvá dozadu). Střední část mezi přepážkami 11 až 19 s přední a zadní palivovou nádrží a přívodním kanálem vzduchu k motoru. Zadní část vřetenovitého tvaru s mírně stoupající podélnou osou, zde uložena pohonná jednotka s výstupní tryskou. Malé lapače vzduchu na bocích trupu pro přívod vzduchu k chlazení ložisek motoru a dynama. Dva boční brzdící štíty o celkové ploše 0,452 m² ovládány ručně nebo automaticky při dosažení rychlosti M=0,7, maximální rozevření 108⁰. Výstupní trouba motoru ze žáruvzdorného ocelového plechu od osy trupu odkloněna o 2,5⁰dolů. Zakončení trupu připojeno na koncovou přepážku se sklonem 60⁰. Ocasní plochy: uspořádány do tvaru T. Průběžný stabilizátor umístěn na horní stranu kýlové plochy. Při stratu a přistání se automaticky přestavuje podle polohy vztlakových klapek. Stabilizátor má hlavní nosník profilu U, přední a zadní pomocný nosník. Výškové kormidlo aerodynamicky a staticky vyváženo. Ve střední části pomocná vyvažovací ploška nesymetrického profilu. Rozpětí VOP je 3 340 mm, plocha stabilizátoru 2,19 m², plocha VOP 3,13 m². Podvozek: příďového typu s olejopneumatickými tlumiči, hydraulicky zatahovatelný. Rozchod 3 430 mm, rozvor 3 890 mm. Hlavní podvozek s koly rozměrů 600x180, proti bočním výkyvům zajištěn zlamovací vzpěrou a uzamykáním pracovních válců vysouvání. Brzdový okruh zdvojený, vzduchové brzdy kol s 2 brzdovými bubny na každém kole. Přídový podvozek s tlumičem bočních kmitů, kolo rozměrů 400x150, nebrzděno. Nouzové vysunutí podvozku zajištěno tlakem z hydraulického akumulátoru. Na zádi letounu pomocná ostruha s olejopružinovým tlumičem. Pohonná jednotka: proudový motor Motorlet M-701 ve verzích M-701-c-150, c-250, c-400, c-500 o maximálním tahu 8,75 kN. Motor se skládá z jednostranného axiálního kompresoru a jednostupňové axiální turbíny. Sedm trubkových spalovacích komor je umístěno šikmo šroubovitě. Rotor motoru uložen ve 2 ložiskách. Olejová soustava uzavřeného typu s 1 plunžrovým čerpadlem paliva. Na teleskopicky přichycené prodlužovací troubě umístěna nestavitelná výstupní tryska. Čerstvý vzduch přiváděn do kompresoru vstupním kanálem napojeným na přední část motoru. Motor zavěšen na třech bodech na trubkovém motorovém loži uchyceném na čtyřech závěsech na drak letounu. Přední palivová nádrž o objemu 670 l, zadní o objemu 360 l. Pro let na zádech instalována pomocná palivová nádrž o objemu 12 se 2 přepouštěcími ventily s dobou letu na zádech 12 s. Na závěsníky lze umístit 2 přídavné nádrže po 150 l, ze kterých se palivo přečerpává do zadní palivové nádrže. Výzbroj: pro cvičné úkoly je upraven k nesení lehké výzbroje.: zaměřovačem s fotokulometem ASP-3MN/U a může být vyzbrojen dvěma cvičnými či ostrými pumami o hmotnosti 2x100 kg, 8 protizemními neřízenými raketami, případně dvěma kontejnerovými kulomety ráže 7,62 mm.

Základní takticko technické údaje:

typ	L-29	L-29A
osádka	2	1
rozpětí	10,29 m	10,29 m
délka	10,81m	10,81m
nosná plocha	19,85 m²	19,85m²
prázdná hmotnost	2 364 kg	2 364 kg
vzletová hmotnost	3 320 kg	2 600 kg
plošné zatížení	167,3 kg/m²	131,0 kg/m²
počet motorů	1	1
typ motoru	M-701	M-701
vzletový výkon	8,72 kN	8,72 kN
max.rychlost	655 km/h	680 km/h
cestovní rychlost	545 km/h	575 km/h
dostup	11 000 m	13 400 m
stoupavost	14,0 m/s	17,3 m/s
dolet	894 km	894 km
vzletová dráha (tráva)	615 m	?
dojezdová dráha	645 m	?

Základní technické údaje proudového motoru M-701:

vzletový výkon	8,72 kN
při otáčkách	15 500 ot/min
spotřeba paliva	116 g/hkW
kompresor	radiální
hltnost kompresoru	16,9 kg/s
počet stupňů turbíny	1
počet lopatek turbíny	61
kompresní poměr	4,3:1
teplota za turbínou	700 ⁰C
hmotnost suchého motoru	330 kg
počet spalovacích komor	7