 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
Suchoj Su-7 stíhací-bombardovací letoun, ČSLA Den otevřených dveří 22.základna taktického letectva Náměšť nad Oslavou 2006 Letoun Su-7 vznikl na počátku 50.let v konstrukční kanceláři Pavla Osipoviče Suchoje za přispění aerodynamických poznatků z CAGI a konstrukční kanceláře A.I.Mikojana. Prototyp S-1 vznikl v roce 1954, zalétán byl v roce 1955 a poté přijat do výzbroje sovětského letectva jako standardní stíhací-bombardovací letoun, který nahradil dosluhující specializované bitevní letouny pro přímou podporu vojsk. Poprvé veřejnosti se stroj představil v roce 1956. Z předsériového stroje S-2, označeného Su-7, byla vyvinuta varianta S-22, využívající tzv.pravidla ploch a zavedená jako Su-7B do výzbroje. Su-7U byl dvoumístný cvičný stroj, Su-7BKL je verze vybavená lyžinami na hlavním podvozku pro usnadnění činnosti z polních ploch. Stručný technický popis Suchoj Su-7 je jednomístný jednomotorový nadzvukový víceúčelový středoplošník samonosné celokovové konstrukce se šípovým křídlem a ocasními plochami. Křídlo je dvounosníkové o šípu náběžné hrany 60, vybavené hydraulicky ovládanými Fowlerovými vztlakovými klapkami a křidélky ovládanými hydraulickými posilovači. Na každé polovině křídla jsou dva aerodynamické plůtky. Trup poloskořepinové konstrukce je válcový, v zadní části vřetenovitý, tvarovaný podle pravidla ploch. V přední části má vstupní ústrojí s pohyblivým laminátovým kuželem regulace proudění vzduchu. Přetlaková kabina je vybavena vystřelovacím sedadlem KS-4. Na zádi trupu, vyplněné motorem, jsou čtyři výklopné segmenty aerodynamických brzd. Verze Su-7BKL má dva stuhové brzdící padáky v aerodynamickém pouzdře pod SOP, ostatní varianty je mají pod trupem. Podvozek zatajovaný a odpružený hydraulicky má řiditelné přední kolo na vlečné vidlici, zatahované kupředu do trupu, hlavní kola se zatahují do křídel směrem k trupu. Pro činnost z ploch s nezpevněným povrchem má verze Su-7BKL vně hlavních podvozkových kol hydraulicky ovládané lyžiny. Pohonná jednotka je tvořena proudovým motorem Ljulka AL-7F-1 o tahu 66,48 kN a 94,08 kN s přídavným spalováním. pro zkrácení vzletu lze na trup zavěsit dva pomocné startovací raketové motory na TPH typ SPRD-110 o tahu po 29,4 kN. Výzbroj je tvořena dvěma 30 mm kanóny NR-30 v kořenech křídel. Na dvou trupových a čtyřech křídlových závěsnících lze zavěsit 2-6 raketnic s 16 neřízenými 57 mm raketami, protizemní neřízené rakety, 1 000 kg pum atd. Letouny mohou nosit i řízené protivzdušné i protizemní rakety. Zaměřování se děje pomocí automatického zaměřovače, spřaženého s radiolokačním dálkoměrem, odhoz pum je možný ve střemhlavém, vodorovném i stoupavém letu. Na dvou trupových a dvou křídlových závěsech lze zavěsit přídavné palivové nádrže o objemu po 600 l.
fotografie byly pořízeny digitálním fotoaparátem Fujifilm Finepix S 9500 v rozlišení 2592x1944 pro použití na těchto stránkách byly komprimovány na rozlišení 600x450 na požádání lze zaslat fotografie v plné kvalitě |
