 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
Antonov An-24, An-26, An-30 transportní letoun, AČR Czech International Air Fest 2006 Projektové práce na letounu zahájeny v roce 1957. První vzlet 20.prosince 1959. První sériové stroje zařazeny k Aeroflotu v roce 1963/64. Do konce roku běžela výroba základní verze An-24V série I. Od ledna 1968 naběhla výroba vylepšené verze An-24V série II a dále verzí An-24TV a An-24RV. V roce 1969 byl typ významně upraven, takže mu bylo přiděleno nové označení An-26. Jeho sériová výroba skončila v roce 1985 po dodání 1 410 kusů. Od roku 1977 byla vyráběna verze An-32, u které byly motory přemístěny na horní stranu křídla. V roce 1974 byla představena fotogrammetrická verze An-30 s překonstruovanou přídí a speciálním vybavením. Údajně bylo vyrobeno přes 1 700 letounů všech verzí. Modifikace: An-24V série I - základní verze. An-24V série II - verze s výkonnějšími motory Ivčenko AI-24A s trubospouštěčem TG-16 v pravé motorové gondole. An-24TV. An-24RV - prototyp představen poprvé v roce 1967, typově stejný jako An-24V série II, pro dopravu až 50 cestujících. Místo turbouspoušteče TG-16 pomocný turbokompresorový motor Tumanskij RU19A-300 o tahu 7,6 kN, který umožňuje spouštění motorů na zemi, zlepšení vzletových charakteristik a zvýšení výkonů za letu. Umožňuje vzlet s plným zatížením z letišť ve výškách do 3 000 m nad mořem nebo za teplot až +450 C. zajišťuje stabilitu letounu a ovladatelnost při poruše jednoho motoru. An-24T - speciální nákladní verze opět vycházející z An-24V série II. Dveře pro vstup cestujících odstraněny. Ve spodní částí zádě trupu nákladová vrata. Elektrický jeřáb s nosností až 1 500 kg. Možnost přepravy 30 výsadkářů nebo 38 vyzbrojených vojáků, případně až 4 600 kg nákladu. An-24P - ve 2 kusech upravené stroje verze An-24T zkoušené v roce 1971 při hašení lesních požárů, ze kterých na padácích z výšek 800 - 1200 m vyskakovali hasiči a příslušným vybavením. Xian Y-7 a Y-7-500 - čínská bezlicenční kopie An-24. An-24RT - speciální nákladní verze letounu An-24RV, nosnost 5 700 kg nákladu. An-26 - vznikl přestavbou verze An-24RT: delší trup, plochá záď se sklápěcí rampu, 2 kýlové stabilizační plochy. Součástmi radioelektronického vybavení jsou poměrně moderní navigační a spojovací prostředky, automatický rádiový zaměřovač ADF, dálkoměrný systém DME, marker a zařízení pro řízení přistání podle přístrojů ILS/GS, rádiový výškoměr, avionické a přístrojové vybavení dovoluje lety v nepříznivých meteorologických podmínkách a bezpečné přistání. An-26RTR - letoun pro radioelektronický boj, velké množství antén nad a pod kabinou. An-26ST - verze pro zvláštní úkoly v bývalé NDR. An-26P - protipožární verze s podkřídelními nádržemi podél trupu. An-26BRL - verze pro zvláštní úkoly a výzkum ledových polí. An-30FG - verze pro letecké snímkování. Konstrukčně vychází z předchozího typu An-24RT. Vývoj byl dokončen v roce 1974. An-30FG je speciálně upraven a vybaven pro plnění fotogrammetrických a přehledových úkolů. Hlavním rozpoznávacím konstrukčním znakem je přestavěná celá přední část trupu, která je prosklená a má vestavěno pracoviště navigátora. Přepracován je rovněž vnitřní prostor trupu. Jeho podlahová část je opatřena snímatelnými kryty prostorů pro zabudování fotogrammetrických kamer pro svislé, panoramatické a boční snímkování. Pro manipulaci s filmy a jejich uskladnění je určena temná komora. Na spodní a obou bočních zadních částech trupu jsou elektricky dálkově ovládaná dvířka senzorových průzorů. Kamery za letu ovládají dva operátoři. An-30 může být vybaven různými typy dalších senzorů, včetně magnetometru a mikrovlnného radiometru pro účely dálkového průzkumu Země. Jejich úkolem je vyhodnocování různých stavů na terénu, ledové či sněhové pokrývky, vývoje vegetace, apod. pro účely národního hospodářství. Senzory mohou být instalovány na pevné nebo gyroskopicky stabilizované základně. Navigační počítač úzce spolupracuje s terminálem družicového navigačního systému NAVSTAR/GPS a umožňuje mimořádně vysokou přesnost automatického vedení letounu po zadané trati letu, v určené výšce a zvolenou rychlostí, včetně navedení do výchozího bodu snímkování. Přetlaková kabina umožňuje lety ve velkých výškách. Součástmi radioelektronického vybavení jsou poměrně moderní navigační a spojovací prostředky, automatický rádiový zaměřovač ADF, dálkoměrný systém DME, marker a zařízení pro řízení přistání podle přístrojů ILS/GS, rádiový výškoměr, avionické a přístrojové vybavení, které dovolují lety v nepříznivých meteorologických podmínkách a bezpečné přistání. Xian Y-14 - čínská bezlicenční kopie An-26. An-32 - speciální transportní verze pro vysokohorský provoz. Uživatelé An-24 (stav v roce 2000): 20 států s celkovým počtem 212 strojů + 32 čínských bezlicenčních. Uživatelé An-26 (stav v roce 2000): Afghánistán 40, Angola 9, Bělorusko 1, Benin 2, Bulharsko 3, Čína 12, ČR 4, Guinea 4, Chorvatsko 3, Jemen 6, Jugoslávie 25, Kambodža 1, Kongo 1, Kuba 15, Laos 3, Libye 15, Litva 3, Madagaskar 4, maďarsko 4, Mali 2, Mongolsko 6, Mosambik 5, Nikaragua 4, Niger 1, Polsko 10, Rumunsko 6, Rusko 20, Slovensko 2, Somálsko 1, Sýrie 4, Ukrajina 25, Vietnam 30, Zambie 4. Uživatelé An-30FG (stav v roce 2000): Bulharsko 1 , ČR 1, Čína 8, Kuba 1, Rumunsko 3, Vietnam 2. Uživatelé An-32 (stav v roce 2000): Afghánistán (?), Bangladéš 3, Kuba 2, Indie 110, Mexiko 4, Peru 23, Rusko 50, Srí Lanca 6. Typ An-24/26/30 v českém a slovenském letectvu Jedenáct příslušníků tehdejšího 7.leteckého oddílu absolvovalo v období 14.12.1966 až 24.2.1967 přeškolovací kurs v Kirovogradu, přičemž po intenzivním teoretickém školení každý pilot absolvoval 14 letových hodin na novém typu. Do ČSSR bylo dodáno celkem 6 letounů An-24V (imatrikulovaných 2903, 2904, 5605, 5803, 7109, 7110). Dne 3.března 1967 přiletěly do Prahy první An-24V evidenčních čísel 2903 a 2904. V listopadu 1969 byl dodán č.5605, v únoru 1970 č.5803, v září 1977 č.7109 a 7110. Stroj č.2904 byl přestavěn na salonní pro dopravu VIP. Běžný letový provoz byl zahájen 11. března 1967. Letouny sloužily postupně u 7.leteckého oddílu, 50.spojovacího leteckého pluku, 3 dopravního leteckého pluku, Dopravního leteckého pluku MNO (později FMNO), 6.smíšeného dopravního leteckého pluku a nakonec 6. a 24.základny dopravního letectva v Praze-Kbelích. Po rozpadu ČSFR byly 2 stroje předány Slovensku. Poslední letuschopný An-26 č.7109 ve Vzdušných silách AČR byl před nedávném vyřazen. Během své služby absolvoval 11 000 přistání a nalétal přes 8 800 letových hodin. Během 38 let dlouhé služby typu An-24 byly zaznamenány pouze dvě méně vážné nehody, počátkem 70.let a v roce 1990. Typ An-26 byl do ČSSR dodán také v 6 kusech (imatrikulace 2408, 2409, 2506, 2507, 3208, 3209 - ve verzi An-26Z-1M v roce 1989) od roku 1982. Verze letounu An-26Z-1M je vybavena speciálním zařízením a technickými prostředky pro vedení vzdušného průzkumu a řízení bojové činnosti. Letouny sloužily u 1.smíšeného leteckého dopravního pluku v Mošnově. Po rozpadu ČSFR obdrželo čs.letectvo 4 stroje, později byl dodán 5 stroj č.4201. Slovensko získalo 2 stroje. Typ An-30FG byl zakoupen v jednom kuse v roce 1988. V AČR plní úkoly v rámci smlouvy Open Skies.
Stručný technický popis (An-24RV): Křídlo: celokovové, dvounosníkové, bodově svařované, uchyceno na horní straně trupu. Složeno z 5 částí: centroplán, 2 vnější a 2 vnitřní části. Úhel nastavení křídla 30, vnější křídla záporné vzepětí 20, šípovitost 60 50" v 1/4 hloubky. Křidélka se servomotory a vyvažovacími ploškami ze sklolaminátu. Vztlakové Fowlerovy klapky mezi motorovými gondolami a trupem dvouštěrbinové, od motorových gondol ke konci křídla jednoštěrbinové. Náběžná hrana křídel s horkovzdušným odmrazováním. Trup: poloskořepinový, přepravní a pilotní prostor přetlakovaný. Počet sedadel cestujících 44-52. Dveře pro vstup cestujících na levé straně trupu před ocasními plochami, rozměr 0,75x1,4 m. U verzí An-26 a An-24RT vstupní dveře na pravé straně za kabinou pilotů. Délka přepravní kabiny pro 52 cestujících má rozměry 9,62x2,76 x1,91 m, plochu podlahy 40 m3. Objem nákladového prostoru 50 m3 u verze An-24RT. Ocasní plochy: klasické konstrukce, vodorovná ocasní plocha se vzepětím 90. Kormidla ovládaná přímo od řididel. Dvojité proti sobě skloněné kýlové plošky umístěny pod zvednutou zádí. Podvozek: příďového typu hydraulicky zatahovatelný s dvojitými koly, vyklápěný dozadu. Nouzové vysunutí vlastní hmotností a zamknutí podvozku ve vysunuté poloze automaticky odporem vzduchu. Příďový podvozek řiditelný, hlavní podvozková kola s diskovými brzdami. Pohonná jednotka: dvojice turbovrtulových motorů Ivčenko AI-24A série 2 o výkonu po 1 800 kW, se vstřikováním vody 2 074 kW. Zásoba vody 70 l. Čtyřlisté stavitelné vrtule AV-72 o průměru 3,9 m. Odmrazování vrtulí elektrické, odmrazování vstupu vzduchu do motorů horkovzdušné. Palivové nádrže v křídlech, u starších verzí částečně vakové a částečně integrální, o celkovém objemu 5 550 l. zásoba oleje 53 l. Verze An-24RV, RT a An-26 vybaveny pomocným turbokompresorovým motorem RU19A-300 v pravé motorové gondole. An-26 a An-30FG s motory Ivčenko AI-24VT o výkonu po 103 kW. Základní takticko technické údaje:
fotografie byly pořízeny digitálním fotoaparátem Fujifilm Finepix S 9500 v rozlišení 2592x1944 pro použití na těchto stránkách byly komprimovány na rozlišení 600x450 na požádání lze zaslat fotografie v plné kvalitě |
