 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
Aermacchi MB.339 akrobatická skupina Frecce Tricolori, Itálie Czech International Air Fest 2006 Tento stroj byl vítězným typem z devíti projektu firmy Aeronautica Macchi, která takto reagovala na výběrové řízení na cvičný letoun druhé generace, který vypsalo v roce 1972 italské letectvo. Letoun konstrukčně vychází z předchozího velmi úspěšného typu typu MB.326. Byla zvětšena přední část s mírně upravenou pilotní kabinou s výškově odstupňovanými (330 mm) sedadly za sebou a zvětšena svislá ocasní plocha o 25%. Hřbetní kýl a dvojice deskových kýlů na dolní části trupu přispívají ke zlepšení směrové stability a zvyšují neochotu ke vstupu do vývrtky. Zesílena byla také konstrukce křídla - 50% náběžné hrany je z titanových slitin. Toto křídlo bylo původně určeno pro bitevní variantu předcházejícího typu MB.326K. Drak byl konstruován na přetížení řádu 8g a velkou únavovou životnost - kabina je dimenzována na 40 000 tlakových cyklů a letoun ve cvičné verzi má životnost 10 000 letových hodin, případně 20 000 přistání. Cvičná verze o prázdné hmotnosti 3 075 kg a vzletové 4 275 kg má povolené násobky -3g / +7,33g, stejně jako vyzbrojená verze se dvěma podvěsy, o letové hmotnosti 4 520 kg, verze bombardovací se šesti podvěsy, s letovou hmotností 5 670 kg má násobky snížené na -2g / +5g. Podélná a příčná stabilita a obratnost je dobrá. Řídící síly v celém okruhu řízení jsou malé pro velký rozsah rychlostí. Křidélka mohou letounu udělit ve výšce 3 050 m při letu rychlostí 650 km/h rychlost klonění až 1500 /s. Při snižování rychlosti nastává při zasunutých klapkách první varování mírným třesením při rychlosti 250 km/h. K pádu dojde při 194 km/h. S klapkami vychýlenými pro přistání na 620 letoun letoun před pádem varuje při 178 km/h před prosednutím k němuž dojde při 166 km/h. Při pádu se sklání příď o 100, řízení v pádových podmínkách zůstává zajištěno křidélky a směrovkou. Přetažení letoun dobře vybírá uvolněním řídící páky, do vývrtky se uvádí nesnadno a při hrubých chybách pilotáže. Dobré pádové charakteristiky zajišťují malé aerodynamické plůtky na náběžné hraně křídla, které ovlivňují proudění tak, že odtržení proudnic začíná na vnitřních částech obou polovin nosné plochy ( u trupu ). První prototyp cvičného proudového letounu MB.339 vzlétl k úvodnímu letu z továrního letiště firmy Aermacchi ve Venegeno 12.srpna 1976, druhý prototyp 20.května 1977. O tři roky později převzalo do výzbroje italské letectvo první letouny a zařadilo je do letecké školy v Lecce. První stroj ze 100 kusové série MB.339A byl vojenskému letectvu předán 8.srpna 1979. Letoun postupně vznikl v mnoha verzích a jeho sériová výroba trvá s přestávkami dodnes. V roce 1980 například vznikla verze MB.339K, což byl jednomístný stíhací bombardér, který se však obchodně neprosadil. Kromě cvičných úkolů je možno stroj vyzbrojit a použít v roli lehkého bojového letounu. V době války o Falklandy v roce 1982 sehrály argentinské letouny MB.339A klíčovou roli při potopení britské fregaty HMS Argonaut. Celkem bylo vyrobeno více než 219 kusů. Italské vojenské letectvo v současné době zařazuje do své výzbroje modernizované stroje MB.339CD. Na níže uvedených fotografiích jsou stroje MB.339A/PAN patřící italské akrobatické skupině vojenského letectva FRECCE TRICOLORI, oficiálně 313.školní akrobatická letka – 313.Gruppo Addestramento Acrobatico, neboli také „Národní předváděcí skupina“ – Pattuglia Acrobatica Nazionale, která byla založena 1.července 1961 na základně Revolto del Friuli. Skupina začínala na strojích F-86E Sabre, v roce 1964 přešla na FIAT G.91 a v roce 1981 na MB.339. Počtem devíti letounů a jednoho sólisty je ojedinělá na světě. Za více než třicetiletou historii skupina vystoupila na více než 2000 přehlídkách po celé Evropě, Severní Africe, Blízkém východě, Kanadě a USA. Modifikace: MB.339A - základní model s motorem Rolls-Royce Viper Mk.632, MB.339B - verze pro boj proti pozemním cílům, MB.339C - pokročilejší verze pro boj proti pozemním cílům, MB.339CD - pro zdokonalovací výcvik, ekvivalent verze C s moderní avionikou, MB.339CB - exportní verze C pro Nový Zéland, MB.339E - verze C pro Eritreu, starší avionika, MB.339AM - v roce 1995 z verze C vyvinutá verze pro boj proti hladinovým cílům s řízenými střelami Marte Mk.2A, MB.339K - jednomístný stíhací bombardér s 2 kanóny ráže 30 mm, MB.339RM - kalibrační letoun, MB.339PAN - upravená verze A, používaná akrobatickou skupinou Frecce Tricilori. Uživatelé: Itálie, Argentina, Dubaj, Ghana, Malajsie, Nigérie, Nový Zéland, Peru, Spojené arabské emiráty Stručný technický popis: Křídlo: jednonosníkové, s nosným potahem, sestavené ze dvou polovin připojených na trup bez centroplánu. křidélka celokovová s posilovači. Vztlakové klapky jednoštěrbinové, hydraulicky ovládané. Na náběžné hraně aerodynamický plůtek zhruba ve 2/3 rozpětí každé polovin. Na konci křídel pevně připojeny vřetenovité palivové nádrže. profil křídla NACA 64A, šípovitost na náběžné hraně 11018", šípovitost v 1/4 střední aerodynamické tětivy 80 29". Trup: celokovový, poloskořepinový, pod stření částí na úrovní křídla hydraulicky ovládaný brzdící štít. Kabina s dvěmi vystřelovacím sedadly Martin-Baker Mk.F10 s parametry h=0 m, v=0 km/h za sebou. Kabinový kryt dvoudílný, odklápěný na pravou stranu. kabina klimatizovaná. Ocasní plochy: celokovové, samonosné, klasické konstrukce, pod trupem dvě pomocné vodící plošky. Podvozek: příďového typu, zatahovaný hydraulicky, s hydropneumatickými tlumiči. Příďové kolo o rozměrech 5,00x4,5 zatahované dopředu, hlavní podvozková kola 6,5x10 zatahovaná do křídel směrem k trupu, kola a pneumatiky typu Pirelli, brzdy talířové, hydraulické. Pohonná jednotka: proudový motor Rolls-Royce Viper 632-43 v licenci Fiat, vzletový tah 17,79 kN, vstupní otvory vzduchu krabicové pod náběžnou hranou křídla těsně u trupu, dvě trupové vakové palivové nádrže o celkovém objemu 780 l, koncové křídelní nádrže po 305 l, možno 2 přídavné nádrže pod křídly o objemu 330 l. Výzbroj: v pouzdře pod trupem alternativně 7,62 mm kulomet Minigun GAU-2B/A se zásobou 1 500 nábojů nrbo 30 mm kanón DEFA se zásobou 120 nábojů. V průzkumném pouzdře dva fotopřístroje Vinten. V nejstarším provedení se zbraně zaměřují gyroskopickým zaměřovačem Thomson CSF nebo Aeritalia, fotokulomet Onera-Segid. Pod křídlo lze zavěsit např.dvě protiletadlové rakety Matra R550 Magic 2, nebo dvě protizemní AS-11, AS-12, AIM-9L/P, nebo šest raketnic Matra 155, každá s 18 raketami ráže 68 mm, nebo šest pouzder SUU-11A/A každé s kulometem Minigun a 1500 náboji, tj. dle verze je možno na šesti závěsnících nést zbraňový náklad do hmotnosti 1 814 kg, např. pumy Mk.80 do hmotnosti 454 kg. Základní takticko technické údaje:
italská akrobatická skupina "Frecce tricolori"
fotografie byly pořízeny digitálním fotoaparátem Fujifilm Finepix S 9500 v rozlišení 2592x1944 pro použití na těchto stránkách byly komprimovány na rozlišení 600x450 na požádání lze zaslat fotografie v plné kvalitě Doporučené prameny: (1) Ricardo Niccoli, Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy, Euromedia Group, Praha, 2001 (2) David Donald, Kapesní encyklopedie - vojenská letadla, Ottovo nakladatelství, Praha, 2002 (3) Letectví a kosmonautika, č.53/1977, str.908 |
