Mil Mi-24
bitevní
vrtulník, AČR (Rusko)
Czech International Air Fest
2006
Tento
vrtulník byl v Sovětském svazu první, který byl v polovině 60.let od
počátku vyvíjen jako specializovaný vrtulník přímé podpory pozemních
vojsk, určený k ničení tanků a zodolněných pozemních cílů. Dosavadní
typy byly totiž výhradně určeny a uzpůsobeny pro transportní a
spojovací úkoly. První prototyp V-24 s motory TV2-117 byl zalétán v
roce 1969 a využíval některé osvědčené prvky z předchozího typu
Mi-8. Sériová výroba byla zahájena v roce 1972. První stroje,
označené prostě Mi-24 předcházející sériovým M-24A, měly narozdíl od
prototypu již zamontovány motory TV3-113. První stroje verze A měly
ještě vyrovnávací rotor na pravé straně, později vzhledem k jeho
nízké účinnosti byl přemístěn. Příďový podvozek se zatahoval celý do
trupu. Rozborem válečných zkušeností z Afghánistánu vznikla
radikálně přepracovaná verze D s nově tvarovanou přídí a uspořádaným
pilotním prostorem. Její prototyp vzlétl v roce 1975 a první sériové
stroje se dostaly do výzbroje v roce 1976. V roce 1980 vznikla verze
V s výkonnější výzbrojí. Verze P se poprvé objevila v roce 1982.
Verze RChR pro radiační a chemický průzkum poprvé zasahovala v roce
1986 při havárii jaderné elektrárny Černobyl. Údajně mělo být do
roku 1990 vyrobeno přes 3 000 strojů. V československém letectvu
sloužily Mi-24D od roku 1978 u 51.vrtulníkového pluku v Prostějově,
přičemž poslední byly dodány v roce 1982. Od roku 1985 byly doplněny
modernějšími Mi-24V. Souběžně byla používána cvičně bojová verze
Mi-24DU. Celkem bylo do Československa dodáno 61 strojů Mi-24,
z toho 28 Mi-24D, dva Mi-24DU a 31 Mi-24V. Do roku 1999 byly
ztraceny 4 Mi-24D a 2 Mi-24V. Po rozpadu Československa zůstalo 16
Mi-24D, 1 Mi-24DU a 19 Mi-24V. Nyní všechny stroje slouží na
33.základně vrtulníkového letectva v Přerově. Slovensko získalo 8
Mi-24D, 1 Mi-24DU , 10 Mi-24V. Modifikace: Mi-24A - první
základní verze z roku 1972, neodstupňovaná prosklená kabina.
Mi-24U - cvičná verze bez hlavňové výzbroje. Mi-24D -
modernizovaná verze A z roku 1976, překonstruovaná pilotní kabina.
Mi-24DU - cvičná verze Mi-24D bez příďového střeliště.
Mi-24V - vylepšená verze Mi-24 z výškovými motory TV3-117V.
Mi-24VP - verze Mi-24V s dvouhlavňovým 23 mm kanónem Gˇ3-23L v
příďovém střelišti. Mi-24P - bez příďového střeliště, na
pravém boku pevně lafetovaný dvouhlavňový 30 mm kanón GŠ-30L se
zásobou 750 nábojů. Mi-24RChR - verze pro chemický a radiační
průzkumu, na místě odpalovacích zařízení raket instalovány výklopná
zařízení pro odebírání vzorků zeminy, uvnitř trupu detektor bojových
otravných látek ve vzduchu, hlavňová výzbroj zachována. Mi-24K
- pro řízení dělostřelecké palby a pro vzdušný průzkum, pod pravou
spodní částí přídě infračervený senzor, uvnitř trupu letecká
snímkovací kamera, hlavňová výzbroj zachována, protitanková výzbroj
odstraněna. Mi-25 - exportní označení Mi-24D. Mi-35 -
exportní označení Mi-24V. Mi-35P - exportní označení Mi-24P.
Mi-35M1 - návrh modernizované verze se zlepšenými letovými
výkony, operačními charakteristikami, odolností a bojovými
schopnostmi, odlišné tvarování překrytů pilotních kabin. V příďovém
střelišti kanón GŠ-23L, motory TV3-117MA, vyrovnávací rotor ze dvou
dvoulistých vrtulí.
Stručný technický popis:
Posádka:
pilot-operátor: obsluhuje zbraňové systémy, sedí v přední
kabině, pilot-kapitán: sedí v zadní kabině, palubní technik: sedí
v úzkém spojovacím tunelu mezi pilotním prostorem a nákladní
kabinou. Trup: poloskořepinový, s proměnným průřezem, složen
z přední, střední části a ocasního nosníku. V přední části
pohyblivé střelecké stanoviště, kabina pilota-operátora a kabina
pilota. Ve střední části nákladový prostor o rozměrech
2,825x1,46x1,2 m. Zadní část tvořena kuželovou poloskořepinovou
konstrukcí plynule přecházející v ocasní nosník. Ocasní nosník
oválného průřezu, směrem dozadu se zužuje. Vnitřkem vede transmisní
hřídel vyrovnávacího rotoru. Kýlový nosník tvořen vodorovnou a
šikmou částí, na který jsou umístěny vzpěry a tlumiče ostruhy.
Křídlo: samonosné, lichoběžníkové, úhel nastavení křídla 190,
záporné vzepětí -120. na koncích svislé pylony pro
zlepšení příčné stability, se zavěšenými rámy s odpalovacími
zařízeními raket. Na spodní části křídla 4 univerzální závěsníky.
Stabilizátor: lichoběžníkového tvaru, symetrického profilu,
přední část s plechovým potahem, zadní část s plátěným potahem.
Nosný rotor: pětilistý, pravotočivý, hlava nosného rotoru
kloubová s hydraulickými tlumiči kmitů a odstředivými dorazy svěsu
listů. Rotorové listy s profilem NACA 230 obdélníkového půdorysu s
elektrickým protinámrazovým systémem, v koncovém oblouku listu
obrysové světlo. Vyrovnávací rotor: tažný, třílistý,
pravotočivý při pohledu na trup zleva. Hlava rotoru se sdruženým
vodorovným kloubem umožňujícím natáčení hlavy k rovině otáčení o +/-
110 v libovolném směru. Rotorové listy profilu NACA 230M
s elektrickým protinámrazovým systémem, pohyblivý doraz listů SPUU-52.
Pohonná jednotka: dvojice
turbohřídelových motorů TV3-117 (resp.TV3-117VM) o výkonu
1 640 kW (resp.1 659 kW), pomocný
motor AI-9V, ventilátor, transmisní systém (hřídel
transmise, mezilehlý a koncový reduktor, brzda nosného rotoru).
Palivové nádrže o celkovém objemu 2 130 l. Přídavné nádrže o objemu
2x850 l lze umístit do nákladové kabiny. Podvozek: třínohý,
zatahovací, příďového typu s ostruhou pro ochranu vyrovnávacího
rotoru. Příďová noha s dvojicí nebrzděných kol se zatahuje směrem
dopředu, vystupuje částečně s obrysu trupu. Hlavní podvozkové nohy
po jednom kole s pneumatickými kotoučovými brzdami a hydraulickými
tlumiči. Avionika a radiovybavení: radiostanice R-863,
krátkovlnná radiostanice KARAT M-24, palubní telefon SPU-8, palubní
magnetofon MS-61, řečový informátor RI-65, automatický radiokompas
ARK-15M, automatický radiokompas ARK-2U, dopplerovský inerciální
navigační systém DISS-15D, radiovýškoměr RV-5, radiolokační
výstražný přijímač S3M Sirena, identifikátor SRO-2, systém ochrany
L-166V před infračervenými raketami, výmetnice klamných
infračervených cílů ASO-2V. Dnes všechny české Mi-24 mají družicový
navigační systém Garmin GPS (ovládán pilotem-operátorem). Je
používán také tzv. „kartograf“, tj.mechanická obdoba pohyblivé
elektronické mapy: je to box v pravé horní části palubní desky, do
kterého je možné vložit mapu měřítka 1:200 000 nebo 1: 1 000 000.
Červený křížek se pohybuje po mapě a ukazuje pilotovi zhruba jeho
polohu. Zařízení je dostatečně přesné při přeletech v oblacích
s mapou měřítka 1: 1 000 000, ale při nízkých navigačních letech
jeho přesnost rapidně klesá, protože náklony v zatáčkách zavádějí do
systému hrubé chyby. Výzbroj: nejzákladnější výzbroj pro
verze D i V tvoří pohyblivý čtyřhlavňový rotační kulomet 9-A-624
ráže 12,7 mm s kadencí 4 000-5 000 ran/min se zásobou 1 470 nábojů
umístěný v přídi ve střeleckém stanovišti USPU-24 a čtveřice
raketnic UB-32 pro 4x32 neřízených raket S-5KO resp.S-5MO ráže 57
mm. Proti zodolněným cílům lze použít raketnice pro čtyři rakety
ráže 122 mm. Místo bloků raketnic lze zavěsit čtveřici pum ráže 100
nebo 250 kg, dvojici pum ráže 500 kg, případně kombinace raketových
bloku a pum. Verze V může dále pod křídly nosit čtyři raketnice
B-8V-20 pro 20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm, dvojici kanónových
kontejnerů UPK-25/250 s dvouhlavňovými kanóny GŠ-23, kontejnery GUV
s granátometem 9-A-622 ráže 7,62 mm a jedním kulometem 9-A-624
(stejným jako v přídi). Při této kombinaci výzbroje je tedy
k dispozici celkem 7 kulometů s celkovou kadencí více než 30 000 ran
za minutu. Základní protitanková výzbroj u verze D je tvořena
čtveřicí protitankových řízených raket 9M17P Falanga a u Mi-24V
čtveřicí raket 9M114 Šturm (s využitím podkřídlových závěsníků lze
nést až 8 ks raket Šturm). Oba typy raket jsou již zastaralé, neboť
po celou dobu navádění na cíl musí být sledovány pilotem-operátorem.
Na křídlové závěsníky je možno zavěsit konvenční pumy o hmotnostech
100 nebo 250 kg. Pumy o hmotnosti 500 kg lze zavěsit pouze na
vnitřní křídelní závěsníky, stejně jako zápalné nádrže s obsahem po
500 l napalmu. Pro vlastní ochranu při přepravě malých výsadkových
skupin je možno vést střelbu z osobních zbraní či kulometu ráže 12,7
mm z předních šesti oken nákladní kabiny. Letové vlastnosti a
výkony: Hlavní motor se roztáčí stlačeným vzduchem dodávaným
pomocným startovacím motorem AI-9V. Po prohřátí na 300 a
následném zvýšení výkonu hlavního motoru se vypíná. Při visení je
vrtulník stabilní, na manévrování při silnějším bočním větru zprava
citlivější. Automatický pilot umožňuje visení s odchylkou do 10 m za
minutu. Podvozek se zasouvá při rychlostech 70 až 160 km/h. Lze
dosáhnout zrychlení až 200 km/h na vzdálenosti 500 m. přeletová
rychlost je od 240 do 280 km/h, v horizontálním letu maximálně 330
km/h. Při rychlostech 300 km/h se projevují vibrace, které
individuálně závisejí na seřízení roviny listů nosného rotoru. Při
klesavém letu lze dosáhnout i rychlosti 350 km/h za cenu snížené
ovladatelnosti. Při stoupavém letu na nominální rychlost 150 km/h
činí stoupavost 12 m/s. Palivové nádrže umožňují praktický dolet 500
km při vytrvalosti 2 hodin. Při montáži dvou přídavných nádrží o
objemu 2x850 l do nákladního prostoru (verze D) nebo zavěšení 4
nádrží o objemu 4x450 l pod křídlo (verze V) lze dosáhnout doletu až
800 km při vytrvalosti 3,5 hodiny. Statický dostup (výška, kterou
vrtulník zavisí bez vlivu země) je u verze D 700 m, u verze V již
2300 m. Dynamicky dostup (výška, kdy vrtulník může letět ještě
určitou dopřednou rychlostí) je zhruba shodně u obou verzí 4 300 m a
lze v ní letět rychlostmi 100 až 130 km/h. Při létání v přízemních
výškách je nutno létat rychlostí méně než 130 km/h, zde se však
stroj dostává do podle rychlosti nestabilního režimu letu, kdy je
nutné každou odchylku od letěné rychlosti opravit zvýšením výkonu
motorů. Projevuje se zde i pomalá decelerace vinou značné hmotnosti
stroje. Výhled z kabiny, zejména u verze V, je značně omezen
rozměrným zaměřovačem. Ovladatelnost vrtulníku je dobrá. Přechod
z levé zatáčky s náklonem 450 do pravé je možné bezpečně
zvládnout za 2 sec. Horizontální zatáčky s náklonem 450
vrtulník zvládá bez ztráty rychlosti. Stoupání a klesání je omezeno
na 300. Při přechodu z klesavého letu do stoupání je
vrtulník citlivý na prudké přitažení páky cykliky. Přechodový oblouk
z klesání pod úhlem 100, do stoupání o stejném úhlu je
nutno provést s intervalem 6 sec. Pak lze dotáhnout na maximální
povolenou hodnotu sklonu (tangáže) bez omezení. Při prudkém
přitažení totiž hrozí rychlá změna ze záporného na kladný úhel
náběhu listů rotou a rotorový disk v zadní části klesá rychleji než
probíhá pohyb trupu. Tím existuje reálné riziko střetů listů rotoru
s ocasním nosníkem a následnou destrukcí. Maximální povolený násobek
je stanoven hodnotou 1,8 g. V případě vysazení jednoho motoru není
stroj schopen zaviset. Proto se přistává z dojezdem rychlostí 40 až
50 km/h. Při přistání na beton dochází k silnému roztřesení stroje
předním podvozkem, který nemá tlumič bočních kmitů. Brzdy kol
hlavního podvozku lze použít při rychlostech menších než 50 km/h.
Mil MI-24V na generální opravě v LOK
Základní takticko technické údaje:
|
délka s otáčejícími se rotory |
21,35 m |
|
průměr nosného rotoru |
17,3 m |
|
průměr vyrovnávacího rotoru |
3,9 m |
|
délka trupu |
17,5 m |
|
výška |
5,5 m |
|
prázdná hmotnost |
8 340 kg |
|
max.vzletová hmotnost |
11 500 kg |
|
maximální rychlost |
335 km/h |
|
dolet (dle verze) |
450-495 km |
|
dynamický dostup (dle verze) |
4 300-4600 m |
|
statický dostup |
700 m |
Na fotografiích je stroj
evidenčního čísla 7353 ze stavu 231.vrtulníkové letky 23.základny
vrtulníkového letectva v Přerově, který na 41.ročníku NATO Tiger
Meet v tureckém Balikesiru získal cenu za nejlépe zbarvený stroj
 |
 |
 |
| Mi-24V |
Mi-24V |
Mi-24V |
 |
 |
 |
| Mi-24V |
Mi-24V |
Mi-24V |
fotografie byly pořízeny digitálním fotoaparátem
Fujifilm Finepix S 9500 v rozlišení 2592x1944
pro použití na těchto stránkách byly komprimovány
na rozlišení 600x450
na požádání lze zaslat fotografie v plné kvalitě
Doporučené prameny:
(1)
Zdobinský, M., Vrtulníky, Magnet-Press, Bratislava, 1994
(2) Letectví a
kosmonautika, č.12/1993, str.27
(3) Letectví a
kosmonautika, č.13/1993, str.27
(4) Letectví a
kosmonautika, č.14/1993, str.27
(5) Letectví a
kosmonautika, č.23/1998, str.16
(6) Letectví a
kosmonautika, č.8/1999, str.20
(7) Ricardo Niccoli, Letadla, Nejvýznamnější současné i
historické typy, Euromedia Group, Praha, 2001
(8) David Donald, Kapesní encyklopedie - vojenská letadla,
Ottovo nakladatelství, Praha, 2002