Úvod
Letecká technika
Pozemní technika
Auto - Moto
Vojenské objekty
Muzea
Odkazy
Ke stažení
Kontakt
Kniha návštěv

Brigadyr
Internet

Mil Mi-24

bitevní vrtulník, AČR (Rusko)

Czech International Air Fest 2006

     Tento vrtulník byl v Sovětském svazu první, který byl v polovině 60.let od počátku vyvíjen jako specializovaný vrtulník přímé podpory pozemních vojsk, určený k ničení tanků a zodolněných pozemních cílů. Dosavadní typy byly totiž výhradně určeny a uzpůsobeny pro transportní a spojovací úkoly. První prototyp V-24 s motory TV2-117 byl zalétán v roce 1969 a využíval některé osvědčené prvky z předchozího typu Mi-8. Sériová výroba byla zahájena v roce 1972. První stroje, označené prostě Mi-24 předcházející sériovým M-24A, měly narozdíl od prototypu již zamontovány motory TV3-113. První stroje verze A měly ještě vyrovnávací rotor na pravé straně, později vzhledem k jeho nízké účinnosti byl přemístěn. Příďový podvozek se zatahoval celý do trupu. Rozborem válečných zkušeností z Afghánistánu vznikla radikálně přepracovaná verze D s nově tvarovanou přídí a uspořádaným pilotním prostorem. Její prototyp vzlétl v roce 1975 a první sériové stroje se dostaly do výzbroje v roce 1976. V roce 1980 vznikla verze V s výkonnější výzbrojí. Verze P se poprvé objevila v roce 1982. Verze RChR pro radiační a chemický průzkum poprvé zasahovala v roce 1986 při havárii jaderné elektrárny Černobyl. Údajně mělo být do roku 1990 vyrobeno přes 3 000 strojů. V československém letectvu sloužily Mi-24D od roku 1978 u 51.vrtulníkového pluku v Prostějově, přičemž poslední byly dodány v roce 1982. Od roku 1985 byly doplněny modernějšími Mi-24V. Souběžně byla používána cvičně bojová verze Mi-24DU. Celkem bylo do Československa dodáno 61 strojů Mi-24, z toho 28 Mi-24D, dva Mi-24DU a 31 Mi-24V. Do roku 1999 byly ztraceny 4 Mi-24D a 2 Mi-24V. Po rozpadu Československa zůstalo 16 Mi-24D, 1 Mi-24DU a 19 Mi-24V. Nyní všechny stroje slouží na 33.základně vrtulníkového letectva v Přerově. Slovensko získalo 8 Mi-24D, 1 Mi-24DU , 10 Mi-24V. Modifikace: Mi-24A - první základní verze z roku 1972, neodstupňovaná prosklená kabina. Mi-24U - cvičná verze bez hlavňové výzbroje. Mi-24D - modernizovaná verze A z roku 1976, překonstruovaná pilotní kabina. Mi-24DU - cvičná verze Mi-24D bez příďového střeliště. Mi-24V - vylepšená verze Mi-24 z výškovými motory TV3-117V. Mi-24VP - verze Mi-24V s dvouhlavňovým 23 mm kanónem Gˇ3-23L v příďovém střelišti. Mi-24P - bez příďového střeliště, na pravém boku pevně lafetovaný dvouhlavňový 30 mm kanón GŠ-30L se zásobou 750 nábojů. Mi-24RChR - verze pro chemický a radiační průzkumu, na místě odpalovacích zařízení raket instalovány výklopná zařízení pro odebírání vzorků zeminy, uvnitř trupu detektor bojových otravných látek ve vzduchu, hlavňová výzbroj zachována. Mi-24K - pro řízení dělostřelecké palby a pro vzdušný průzkum, pod pravou spodní částí přídě infračervený senzor, uvnitř trupu letecká snímkovací kamera, hlavňová výzbroj zachována, protitanková výzbroj odstraněna. Mi-25 - exportní označení Mi-24D. Mi-35 - exportní označení Mi-24V. Mi-35P - exportní označení Mi-24P. Mi-35M1 - návrh modernizované verze se zlepšenými letovými výkony, operačními charakteristikami, odolností a bojovými schopnostmi, odlišné tvarování překrytů pilotních kabin. V příďovém střelišti kanón GŠ-23L, motory TV3-117MA, vyrovnávací rotor ze dvou dvoulistých vrtulí.

     Stručný technický popis: 

     Posádka: pilot-operátor: obsluhuje zbraňové systémy, sedí v přední kabině, pilot-kapitán: sedí v zadní kabině, palubní technik: sedí v úzkém spojovacím tunelu mezi pilotním prostorem a nákladní kabinou. Trup: poloskořepinový, s proměnným průřezem, složen z přední, střední  části a ocasního nosníku. V přední části pohyblivé střelecké stanoviště, kabina pilota-operátora a kabina pilota. Ve střední části nákladový prostor o rozměrech 2,825x1,46x1,2 m. Zadní část tvořena kuželovou poloskořepinovou konstrukcí plynule přecházející v ocasní nosník. Ocasní nosník oválného průřezu, směrem dozadu se zužuje. Vnitřkem vede transmisní hřídel vyrovnávacího rotoru. Kýlový nosník tvořen vodorovnou a šikmou částí, na který jsou umístěny vzpěry a tlumiče ostruhy. Křídlo: samonosné, lichoběžníkové, úhel nastavení křídla 190, záporné vzepětí -120. na koncích svislé pylony pro zlepšení příčné stability, se zavěšenými rámy s odpalovacími zařízeními raket. Na spodní části křídla 4 univerzální závěsníky. Stabilizátor: lichoběžníkového tvaru, symetrického profilu, přední část s plechovým potahem, zadní část s plátěným potahem. Nosný rotor: pětilistý, pravotočivý, hlava nosného rotoru kloubová s hydraulickými tlumiči kmitů a odstředivými dorazy svěsu listů. Rotorové listy s profilem NACA 230 obdélníkového půdorysu s elektrickým protinámrazovým systémem, v koncovém oblouku listu obrysové světlo. Vyrovnávací rotor: tažný, třílistý, pravotočivý při pohledu na trup zleva. Hlava rotoru se sdruženým vodorovným kloubem umožňujícím natáčení hlavy k rovině otáčení o +/- 110 v libovolném směru. Rotorové listy profilu NACA 230M s elektrickým protinámrazovým systémem, pohyblivý doraz listů SPUU-52. Pohonná jednotka: dvojice turbohřídelových motorů TV3-117 (resp.TV3-117VM) o výkonu 1 640 kW (resp.1 659 kW), pomocný motor AI-9V, ventilátor, transmisní systém (hřídel transmise, mezilehlý a koncový reduktor, brzda nosného rotoru). Palivové nádrže o celkovém objemu 2 130 l. Přídavné nádrže o objemu 2x850 l lze umístit do nákladové kabiny. Podvozek: třínohý, zatahovací, příďového typu s ostruhou pro ochranu vyrovnávacího rotoru. Příďová noha s dvojicí nebrzděných kol se zatahuje směrem dopředu, vystupuje částečně s obrysu trupu. Hlavní podvozkové nohy po jednom kole s pneumatickými kotoučovými brzdami a hydraulickými tlumiči. Avionika a radiovybavení: radiostanice R-863, krátkovlnná radiostanice KARAT M-24, palubní telefon SPU-8, palubní magnetofon MS-61, řečový informátor RI-65, automatický radiokompas ARK-15M, automatický radiokompas ARK-2U, dopplerovský inerciální navigační systém DISS-15D, radiovýškoměr RV-5, radiolokační výstražný přijímač S3M Sirena, identifikátor SRO-2, systém ochrany L-166V před infračervenými raketami, výmetnice klamných infračervených cílů ASO-2V. Dnes všechny české Mi-24 mají družicový navigační systém Garmin GPS (ovládán pilotem-operátorem). Je používán také tzv. „kartograf“, tj.mechanická obdoba pohyblivé elektronické mapy: je to box v pravé horní části palubní desky, do kterého je možné vložit mapu měřítka 1:200 000 nebo 1: 1 000 000. Červený křížek se pohybuje po mapě a ukazuje pilotovi zhruba jeho polohu. Zařízení je dostatečně přesné při přeletech v oblacích s mapou měřítka 1: 1 000 000, ale při nízkých navigačních letech jeho přesnost rapidně klesá, protože náklony v zatáčkách zavádějí do systému hrubé chyby. Výzbroj: nejzákladnější výzbroj pro verze D i V tvoří pohyblivý čtyřhlavňový rotační kulomet 9-A-624 ráže 12,7 mm s kadencí 4 000-5 000 ran/min se zásobou 1 470 nábojů umístěný v přídi ve střeleckém stanovišti USPU-24 a čtveřice raketnic UB-32 pro 4x32 neřízených raket S-5KO resp.S-5MO ráže 57 mm. Proti zodolněným cílům lze použít raketnice pro čtyři rakety ráže 122 mm. Místo bloků raketnic lze zavěsit čtveřici pum ráže 100 nebo 250 kg, dvojici pum ráže 500 kg, případně kombinace raketových bloku a pum. Verze V může dále pod křídly nosit čtyři raketnice B-8V-20 pro 20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm, dvojici kanónových kontejnerů UPK-25/250 s dvouhlavňovými kanóny GŠ-23, kontejnery GUV s granátometem 9-A-622 ráže 7,62 mm a jedním kulometem 9-A-624 (stejným jako v přídi). Při této kombinaci výzbroje je tedy k dispozici celkem 7 kulometů s celkovou kadencí více než 30 000 ran za minutu. Základní protitanková výzbroj u verze D je tvořena čtveřicí protitankových řízených raket 9M17P Falanga a u Mi-24V čtveřicí raket 9M114 Šturm (s využitím podkřídlových závěsníků lze nést až 8 ks raket Šturm). Oba typy raket jsou již zastaralé, neboť po celou dobu navádění na cíl musí být sledovány pilotem-operátorem. Na křídlové závěsníky je možno zavěsit konvenční pumy o hmotnostech 100 nebo 250 kg. Pumy o hmotnosti 500 kg lze zavěsit pouze na vnitřní křídelní závěsníky, stejně jako zápalné nádrže s obsahem po 500 l napalmu. Pro vlastní ochranu při přepravě malých výsadkových skupin je možno vést střelbu z osobních zbraní či kulometu ráže 12,7 mm z předních šesti oken nákladní kabiny. Letové vlastnosti a výkony: Hlavní motor se roztáčí stlačeným vzduchem dodávaným pomocným startovacím motorem AI-9V. Po prohřátí na 300 a následném zvýšení výkonu hlavního motoru se vypíná. Při visení je vrtulník stabilní, na manévrování při silnějším bočním větru zprava citlivější. Automatický pilot umožňuje visení s odchylkou do 10 m za minutu. Podvozek se zasouvá při rychlostech 70 až 160 km/h. Lze dosáhnout zrychlení až 200 km/h na vzdálenosti 500 m. přeletová rychlost je od 240 do 280 km/h, v horizontálním letu maximálně 330 km/h. Při rychlostech 300 km/h se projevují vibrace, které individuálně závisejí na seřízení roviny listů nosného rotoru. Při klesavém letu lze dosáhnout i rychlosti 350 km/h za cenu snížené ovladatelnosti. Při stoupavém letu na nominální rychlost 150 km/h činí stoupavost 12 m/s. Palivové nádrže umožňují praktický dolet 500 km při vytrvalosti 2 hodin. Při montáži dvou přídavných nádrží o objemu 2x850 l do nákladního prostoru (verze D) nebo zavěšení 4 nádrží o objemu 4x450 l pod křídlo (verze V) lze dosáhnout doletu až 800 km při vytrvalosti 3,5 hodiny.  Statický dostup (výška, kterou vrtulník zavisí bez vlivu země) je u verze D 700 m, u verze V již 2300 m. Dynamicky dostup (výška, kdy vrtulník může letět ještě určitou dopřednou rychlostí) je zhruba shodně u obou verzí 4 300 m a lze v ní letět rychlostmi 100 až 130 km/h. Při létání v přízemních výškách je nutno létat rychlostí méně než 130 km/h, zde se však stroj dostává do podle rychlosti nestabilního režimu letu, kdy je nutné každou odchylku od letěné rychlosti opravit zvýšením výkonu motorů. Projevuje se zde i pomalá decelerace vinou značné hmotnosti stroje. Výhled z kabiny, zejména u verze V, je značně omezen rozměrným zaměřovačem. Ovladatelnost vrtulníku je dobrá. Přechod z levé zatáčky s náklonem 450 do pravé je možné bezpečně zvládnout za 2 sec. Horizontální zatáčky s náklonem 450 vrtulník zvládá bez ztráty rychlosti. Stoupání a klesání je omezeno na 300. Při přechodu z klesavého letu do stoupání je vrtulník citlivý na prudké přitažení páky cykliky. Přechodový oblouk z klesání pod úhlem 100, do stoupání o stejném úhlu je nutno provést s intervalem 6 sec. Pak lze dotáhnout na maximální povolenou hodnotu sklonu (tangáže) bez omezení. Při prudkém přitažení totiž hrozí rychlá změna ze záporného na kladný úhel náběhu listů rotou a rotorový disk v zadní části klesá rychleji než probíhá pohyb trupu. Tím existuje reálné riziko střetů listů rotoru s ocasním nosníkem a následnou destrukcí. Maximální povolený násobek je stanoven hodnotou 1,8 g. V případě vysazení jednoho motoru není stroj schopen zaviset. Proto se přistává z dojezdem rychlostí 40 až 50 km/h. Při přistání na beton dochází k silnému roztřesení stroje předním podvozkem, který nemá tlumič bočních kmitů. Brzdy kol hlavního podvozku lze použít při rychlostech menších než 50 km/h.

Mil MI-24V na generální opravě v LOK

Základní takticko technické údaje:

délka s otáčejícími se rotory

21,35 m

průměr nosného rotoru

17,3 m

průměr vyrovnávacího rotoru

3,9 m

délka trupu

17,5 m

výška

5,5 m

prázdná hmotnost

8 340 kg

max.vzletová hmotnost

11 500 kg

maximální rychlost

335 km/h

dolet (dle verze)

450-495 km

dynamický dostup (dle verze)

4 300-4600 m

statický dostup

700 m

Na fotografiích je stroj evidenčního čísla 7353 ze stavu 231.vrtulníkové letky 23.základny vrtulníkového letectva v Přerově, který na 41.ročníku NATO Tiger Meet v tureckém Balikesiru získal cenu za nejlépe zbarvený stroj

Mi-24V Mi-24V Mi-24V
Mi-24V Mi-24V Mi-24V

fotografie byly pořízeny digitálním fotoaparátem Fujifilm Finepix S 9500 v rozlišení 2592x1944

pro použití na těchto stránkách byly komprimovány na rozlišení 600x450

na požádání lze zaslat fotografie v plné kvalitě

Doporučené prameny:

(1) Zdobinský, M., Vrtulníky, Magnet-Press, Bratislava, 1994

(2) Letectví a kosmonautika, č.12/1993, str.27

(3) Letectví a kosmonautika, č.13/1993, str.27

(4) Letectví a kosmonautika, č.14/1993, str.27

(5) Letectví a kosmonautika, č.23/1998, str.16

(6) Letectví a kosmonautika, č.8/1999, str.20

(7) Ricardo Niccoli, Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy, Euromedia Group, Praha, 2001

(8) David Donald, Kapesní encyklopedie - vojenská letadla, Ottovo nakladatelství, Praha, 2002