 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
15 cm polní houfnice M 1914 soustava Škoda, Rakousko-Uhersko, 1.sv.válka Heeresgeschichtliches Museum Arsenal, Vídeň 2006 Tato zbraň vznikla ve Škodovce v letech 1913-14, kdy při jejím vývoji byly zúročeny poznatky z exportně úspěšné 15 cm polní houfnice vz.12R pro Rumunsko. Již v prosinci 1914 bylo vyrobeno prvních 12 zkušebních kusů, které začaly postupně nahrazovat zastaralé 15 cm těžké houfnice M 1899/4. jen v roce 1915 bylo vyrobenou 179 houfnic a jedna náhradní hlaveň, v roce 1916 již 200 houfnic. Od července 1915 také začala výroba v pobočném závodě Škodovky v maďarském Rábu. Podle vyhodnocení výsledků z bojové činnosti, musely být na zbrani provedeny dílčí úpravy - byl zesílen zejména zadek hlavně, čímž vznikla modifikace M1914/16. Do konce první světové války bylo vyrobeno 1 518 hlavní obou vzorů a 1 086 lafet. Během války značné množství zbraní ukořistila Itálie, odkud se dostaly do výzbroje čs.legií. Itálie ještě v roce 1939 vlastnila 490 zbraní obou vzorů. Dalšími poválečnými uživateli se vedle Jugoslávie stalo Maďarsko, které ve třicátých letech provedlo přestavbu houfnic na vzor 14/35 a 14/39M, přičemž vzrostla hmotnost zbraně na 3 200 kg a dostřel se zvýšil na 10 700 m. Rakousko v roce 1936 zařadilo tyto houfnice opět do své výzbroje, ovšem s modernizovaným granátem vz.32 o hmotnosti 41 kg a dostřelu 9 400 m. Konečně, nově vzniklá čs.armáda zařadila tyto zbraně do výzbroje jako 15 cm hrubou houfnici vz.14/16 u sborového dělostřelectva, přičemž v roce 1939 vlastnila 128 houfnic, 14 záložních hlavní a 115 638 kusů munice. Německo poté získalo 70 děl a 45 630 granátů. Část houfnic převzala i slovenská armáda. Během druhé světové války se houfnice dostala do bojů na východní i západní frontě, v severní Africe a na Balkáně. Patrně posledního bojového nasazení se dočkala během slovenského národního povstání. Stručný technický popis: Ocelová hlaveň plášťové konstrukce byla tvořena hlavňovou duší, pláště´m a zadkem hlavně. Vývrt hlavně s konstantním pravotočivým závitem s 36 drážkami. závěr vodorovný klínový soustavy Škoda. Odpalování mechanické. Zákluz hlavně proměnlivý, samočinně regulovaný. Hydraulická brzda, vzduchový vratník, vzpruhový vyvažovač hlavně. Lafeta složena z kolébky, vrchní a spodní části lafety. Kola dřevěná o průměru 160 cm, s ocelovou obručí šířky 12 cm. Bubínkový zaměřovač nezávislý. Pro dopravu byla hlaveň přeložena na hlavňový vůz, lafeta spolu s kolesnou tvořila lafetový vůz. na kolesnách byla ještě přepravována obsluha s výstrojí uloženou v přihrádkách kolesny. Každá dopravní jednotka přepravována hipotrakcí-šestispřežím. Pro dopravu v horách se zbraň rozkládala na čtyři části: hlaveň, kolébku, vrchní a spodní lafetu a štít. Lafeta se dopravovala po vlastní oce, ostatní části na horských kárách. V čs.armádě se kes střelbě používalo dělené střelivo: 15 cm granát vz.13/9 a vz.14/15b, 15 cm granátošrapnel vz.17 a nábojka vz.14/b. Základní takticko technické údaje:
fotografie byly pořízeny digitálním fotoaparátem Fujifilm Finepix S 9500 v rozlišení 2592x1944 pro použití na těchto stránkách byly komprimovány na rozlišení 600x450 na požádání lze zaslat fotografie v plné kvalitě Doporučené prameny: (1) Janoušek, J., Výzbroj československého dělostřelectva v letech 1918-1939, 15 cm polní houfnice vz.14 a 14/16, Modelář a modely, č.3/1997, str.22-23 (2) John, M., Září 1938, 2.díl, Bonus A, 1997, str.75, 107 |
