 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
15 cm houfnice M 1915 soustava Škoda, Rakousko-Uhersko, 1.sv.válka Heeresgeschichtliches Museum Arsenal, Vídeň 2006 Rakousko-uherská armáda vstupovala do první světové války s víceméně zastaralým a málo početným dělostřeleckým materiálem. Přitom už od devadesátých let 19.století vyvíjela plzeňská Škodovka množství různých typů děl s pokrokovými technickými prvky a s těmito děly se často zúčastňovala různých soutěží na vyzbrojení nejen evropských. ale i jiných světových armád. Teprve po vypuknutí války požadovala rakouská armáda urychlené zavedení nových moderních děl do své výzbroje. Jednou z takových zbraní byla právě 15 cm těžká polní houfnice M1915, zavedená jako 15 cm Autohaubitze M1915. Na vývoj děla měly vliv a zkušenosti z konstrukce 15 cm houfnice pro stálá opevnění vz.99. Již od počátku, vzhledem k velké hmotnosti, byla houfnice konstruována pro mototrakci, což byl v té době skutečně průkopnický čin. Vývoj zbraně byl dokončen v roce 1915, v roce 196 byl nastřelen první kus a do roku 1918 bylo rakouské armádě dodáno 57 houfnic, které se mimořádně osvědčily. Organizačně vždy dvě houfnice tvořily jednu baterii obsluhovanou rotou pevnostního dělostřelectva a z počátku přepravovanou pětitunovými nákladními automobily Sauerer a později tahači Daimler vz.17. Po skončeni první světové války se houfnice dostaly do výzbroje Rumunska, část jich zůstalo na území nově vzniklého Rakouska, které několik dalších kořistních kusů ve třicátých letech získalo od Itálie. Samozřejmě jimi byla vyzbrojena i nová čs.armáda, která v roce 1920 disponovala 17 houfnicemi s 6 100 kusy munice. Znovuobnovená výroba pak pokračovala do roku 1923, přičemž počet zavedených kusů dosáhl čísla 43. Až do reorganizace těžkého dělostřelectva koncem 30.let byly houfnice zařazeny u těžkých houfnicových dělostřeleckých pluků č.302 a 304 a poté přeřazeny do hlavní armádní zálohy. Po zániku ČSR v roce 1939 si Německo vynutilo odprodej 40 houfnic se 30 421 kusy granátů za cenu 22 200 000 Kč, kterou nikdy neuhradilo. V německé armádě byly houfnice označeny 15 cm schwere Feld Haubitze M 15(t) a ještě v březnu 1944 je evidováno 7 kusů na západní frontě. Stručný technický popis: Ocelová hlaveň plášťové konstrukce s konstantním pravotočivým vývrtem s 42 drážkami. Závěr vodorovný klínový systému Škoda, odpalování mechanické pomocí spoušťové šňůry. Zákluz hlavně proměnlivý, regulovaný kapalinovou brzdou a vzduchovým vratníkem. Vyvažovače zpruhové. Lafeta se skládá z kolébky, vrchní a spodní lafety. Kola dřevěná paprskovitá o průměru 1 300 mm se železnými obručemi šířky 200 mm. Bubínkový zaměřovač vz.15 je nezávislý na poloze hlavně. Pro dopravu byla spodní lafeta uložena na kolesnu, hlaveň přetažena vzad a upevněna v podpěrném kozlíku. Na obě strany spodní lafety zavěšena sedátka pro brzdaře. Houfnice v jedné dopravní jednotce tahána tahačem Daimler vz.17 dopravní rychlostí 8 až 10 km/h, případně hipicky desetispřežím. pro horskou dopravu se zbraň rozkládala na čtyři části: hlaveň, ochranný štít s kolébkou, kola s ostruhou, lafeta. Ke střelbě byly v čs.armádě používaný: 15 cm ostré granáty vz.19 a vz.19a, 15 cm ostré granátošrapnely vz.17 a modernizované 15 cm ostré granáty vz.19/28. Střelivo bylo dělené, zvlášť granát a zvlášť nábojka vz.15/b Základní takticko technické údaje:
fotografie byly pořízeny digitálním fotoaparátem Fujifilm Finepix S 9500 v rozlišení 2592x1944 pro použití na těchto stránkách byly komprimovány na rozlišení 600x450 na požádání lze zaslat fotografie v plné kvalitě Doporučené prameny: (1) Janoušek, J., Výzbroj československého dělostřelectva v letech 1918-1939, 15 cm těžká houfnice vz.15, Modelář a modely, č.5/1997, str.24-25 (2) John, M., Září 1938, 2.díl, Bonus A, 1997, str.77-78, 107 |
