 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
15 cm kanón M 1915 soustava Škoda, Rakousko-Uhersko, 1.sv.válka Heeresgeschichtliches Museum Arsenal, Vídeň 2006 Těžký kanón ve své době ultramoderní konstrukce vznikl v roce 1914 jako náhrada zastaralého 15 cm těžkého polního kanónu vz.80 používaného rakousko-uherskou armádou. První kus byl vyroben v lednu 1915, do výzbroje byl zařazen jako 15 cm Autokanone M 1915. Hned od počátku se předpokládalo, že bude určen pro mototrakci. Prvních 16 kusů se dvěma náhradními hlavněmi bylo nastřeleno v roce 1916. Vzhledem k tomu, že byl shledán nedostatečný náměr v rozsahu -6° až +30°, zkonstruovala Škodovka novou lafetu, která umožňovala náměr až +45°, čímž se také zvýšil dostřel. Nová modifikace dostala označení M 1915/16. Do konce první světové války bylo vyrobeno 44 hlavní a 43 lafet obou vzorů. po skončení války se kanón dostal do výzbroje Rumunska, Jugoslávie, Itálie, Rakouska a ČSR. V letech 1919-21 bylo vyrobeno dalších 9 kusů, s jedním repasovným kusem se celkový počet zvýšil na 10 používaných. V čs.armádě sloužily u kanónového těžkého dělostřeleckého pluku č.301. Ve dvacátých letech také vznikl jeden prototyp označovaný vz.15/20, který měl prodlouženou hlaveň o 5 ráží a hmotnost v palebné poloze vyšší o 860 kg. V roce 1927 byla hlaveň vyměněna zpět na hlaveň ze vzoru 15/16. Po rozpadu ČSR v roce 1939 nyní všech 11 kusů včetně 5 370 nábojů připadlo Německu, které jej použily při vpádu do Polska (zde vystřelily asi 400 ran) a později v severní Africe (pravděpodobně zbraně z italských zásob). Ještě v roce 1944 se na západní frontě u pobřežní obrany nacházelo 8 těchto zbraní. Zde však jakékoliv další stopy končí. Stručný technický popis: Hlaveň z chromniklové ocel, plášťové konstrukce s pravotočivým vývrtem hlavně se 42 drážkami. Závěr vodorovný klínový systému Škoda, odpalování pomocí spouštěcí šňůry. Zákluz hlavně proměnlivý, regulovaný kapalinovou brzdou a vzduchovým vratníkem. Lafeta složena z kolébky s hydraulickou brzdou, vrchní lafety se zaměřovacím mechanismem, spodní lafety s nápravou a koly a z rydla. Kola u vz.15 dřevěná s kovovou obručí, vz.15/16 s celokovovými koly a nezávislým zaměřovačem. Kanón se přepravoval ve dvou jednotkách - hlavňový a lafetový vůz. K tažení se nejdříve používal nákladní automobil Sauerer, později dělostřelecký tahač Daimler vz.17, v čs.armádě pak tahač Škoda Z. Dopravní rychlost 8 až 10 km/h. V případě hipotrakce se používalo desetispřeží. Na menší vzdálenosti se zbraň přepravovala v nerozloženém stavu. Ochranný štít se v čs.armádě nepoužíval. Za války jednu baterii tvořily dva kanóny, 7 důstojníků, 80 mužů, 4 dělostřelecké tahače a 18 automobilů s přívěsy. OPříprava ke střelbě trvala zhruba 3 hodiny. Obsluha 17 mužů nejdříve vykopala jámu ložiště o plošných rozměrem 3x3 m a hloubce 0,3 m, do níž bylo položeno 10 podložníku, dále se musela vykopat brázda pro rydlo a pro zadní část hlavně. Následně se na ložiště najelo s lafetovým voze, pak s hlavňovým vozem a hlaveň se přetáhla. Střelba měla být zajištěna v součinnosti s leteckým pozorovatelem. Obsluha byla členěna na 10 mužů přímé obsluhy, 2 muži připravovali střely a nábojky, 4 muži tvořoli pomocné družstvo. V čs.armádě se ke střelbě používal: 15 cm ostrý granát vz.15, 15 cm časovací čepicový ostrý granát vz.17/19, granát vz.17/28, případně 15 cm granátošrapnel vz.15. Střely byly vyrobeny z lité oceli, náplň tvořil tritol. Základní takticko technické údaje:
fotografie byly pořízeny digitálním fotoaparátem Fujifilm Finepix S 9500 v rozlišení 2592x1944 pro použití na těchto stránkách byly komprimovány na rozlišení 600x450 na požádání lze zaslat fotografie v plné kvalitě Doporučené prameny: (1) Janoušek, J., Výzbroj československého dělostřelectva v letech 1918-1939, 15 cm těžký kanón vz.15/16, Modelář a modely, č.1/1997, str.22-23 (2) John, M., Září 1938, 2.díl, Bonus A, 1997, str.77-78, 104 |
