7,5 cm horský
kanón M 1915
soustava
Škoda, Rakousko-Uhersko, 1.sv.válka
Heeresgeschichtliches Museum
Arsenal, Vídeň 2006
Tato ve své době
ultramoderní a výkonná zbraň soustavy Škoda vznikla v roce 1912
úpravou 7,5 cm horského kanónu, který stál na konci dlouhé a složité
vývojové řady škodováckých horských kanónů. V roce 1913 prodělala
zbraň vojskové zkoušky a byla přijata do výzbroje po drobných
konstrukčních změnách do rakousko-uherské armády jako 7,5 cm
Gebirgeschutz M1915. Ještě před válkou se dosáhlo s původním modelem
z roku 1912 značných exportních úspěchů, zejména do Číny, Kostariky,
Uruguaye, Ekvádoru a Turecka. Válečná výroba byla zahájena v roce
1915, v roce 1916 došlo k vyzbrojení prvních horských baterií. Během
první světové války bylo v plzeňské zbrojovce vyrobeno 1 812 děl a v
pobočné továrně v Rábu dalších 220. Během války byl kanón zaveden do
výzbroje Německa a Bulharska, značnou část také ukořistila po roce
1918 Itálie, která je ve 30.letech odprodala za španělské občanské
války nacionalistickým povstalcům generála Franca. Sama Itálie kanón
používala při vpádu do Etiopie a následně za druhé světové války
zejména v Africe. Prakticky tuto zbraň po rozpadu Rakouska-Uherska
používaly všechny nástupnické státy. Např. nová čs.armáda ho zavedla
do výzbroje jako 7,5 cm horský kanón vz.15 a v roce 1920 jich měla k
dispozici 58, v roce 1939 již 235 (někdy uváděno 236). V letech
1920-35 byla totiž výroba obnovena a děla z válečné výroby v roce
1923 repasována. Např.v roce 1933 došlo k exportu do Kolumbie. V
čs.armádě sloužily u horských dělostřeleckých pluků č.201 a 202 a
samostatných horských dělostřeleckých oddílů č.251 a 256. Po zániku
ČSR v roce 1939 došlo k zavedení děla do výzbroje Wehrmachtu. Uvádí
se, že 85 až 112 kusů využívala u svého divizního dělostřelectva
slovenská armáda, kde se také dočkaly pravděpodobně svého posledního
bojového nasazení v rámci Slovenského národního povstání, např.jako
výzbroj obrněného vlaku "Generál Štefánik".
Stručný technický
popis:
Dělo soustavy Škoda s
proměnlivým zákluzem hlavně. Ocelová hlaveň s 30 drážkami je uložena
v masivním vodícím plášti o hmotnosti 95 kg, zvyšujícím hmotnosto
hlavně, důležitou pro stabilitu zbraně při výstřelu. Vodorovný
klínový závěr, kapalinová brzda, zpruhový vratník, nezávislý
zaměřovač, chobotová lafeta se štítem. K dělu patří ještě muniční
štít. Pro horskou dopravu na soumarech bylo dělo rozkládáno na 6
částí: přední lafeta s nápravou, zadní lafeta s koly, kolébka,
vodící hlavňový plášť, hlaveň, lafetový štít. Používané střelivo:
ostrý časovací granát vz.14/14a, vz.14/23, vz.35, ostrý
granátošrapnel vz.15 a vz.15/23, ostrý nárazový granát vz.35 a ostrý
šrapnel vz.35. Při použití střeliva vzrostl dostřel až na 7 900 m.
Základní takticko technické údaje:
|
obsluha |
7 |
|
ráže |
75 mm |
|
hmotnost hlavně se
závěrem |
106 kg |
|
hmotnost závěru |
13,5 kg |
|
hmotnost v palebné
poloze |
617 kg |
|
hmotnost v dopravní
poloze |
620 kg |
|
délka hlavně |
1 155 mm (15 ráží) |
|
náměr |
-9° až +50° |
|
odměr |
7° |
|
dostřel |
7 000 m |
|
palná výška |
706 mm |
|
hmotnost střely |
6,5 kg |
|
počáteční rychlost
střely |
350 m/s |
fotografie byly pořízeny digitálním fotoaparátem
Fujifilm Finepix S 9500 v rozlišení 2592x1944
pro použití na těchto stránkách byly komprimovány
na rozlišení 600x450
na požádání lze zaslat fotografie v plné kvalitě
Doporučené prameny:
(1) Janoušek, J., Výzbroj
československého dělostřelectva v letech 1918-1939, 7.část, Horský
kanón vz.15, Modely, č.4/1996, str.20-21
(2) John, M., Září 1938, 2.díl, Bonus
A, 1997, str.73-74, 105
(3) Kliment, K.,K., Slovenská armáda
1939-1945, Mustang, 1996, str.15