 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
M8 Greyhound průzkumný obrněný automobil, USA, 1945 Heeresgeschichtliches Museum Arsenal, Vídeň 2006 Počátky obrněného automobilu M8 sahají do června roku 1941, kdy byly na základě zkušeností bojů ze severní Afriky specifikovány požadavky na rychlý průzkumný obrněný automobil schopný činnosti v terénu a ničení lehce obrněných prostředků nepřítele. Do soutěže se přihlásilo mnoho projektů několika předních amerických automobilových výrobců: Chevrolet se čtyřkolovým typem T-17E1 (pozdější M6 Staghound), šestikolovým T-19 s T-28, Studebaker se šestikolovým T-21 a osmikolovým T-27, Chrysler se šestikolovým T-33, Reo s T-13 a konečně vítězný Ford se šestikolovým T-22 E2, který byl vyvinut z modelu T-17. Do výzbroje US Army bylo nové vozidlo zavedeno v roce 1942 jako Car Armoured Car M8. První kusy byly vyrobeny v březnu 1943, do ukončení výroby v dubnu 1945 bylo vyrobeno celkem 11 667 vozidel. Do listopadu 1943 bylo zařazeno do jednotek již 1 000 vozidel, v témže roce začaly také dodávky do Velké Británie, kde vozidlo získalo bojové jméno Greyhound. Britové jej však nikdy nevyužívaly v příliš velkých počtech, neboť ho považovali za nedostatečně pancéřovaný. Posledním druhoválečným uživatelem byly ještě jednotky Svobodných Francouzů generála de Gaulla. M8 byl výborný bojový prostředek s vynikajícími jízdními vlastnostmi v terénu a ačkoliv při jeho službě nebyly zaznamenány žádné významnější či mimořádné úspěchy v bojových střetnutích, osvědčil se při plnění nejrůznějších úkolů jako průzkumné, kurýrní, spojovací, velitelské nebo sanitní vozidlo, případně jako palebná podpora pěchoty při ničení různých bodových cílů. Úspěšnost tohoto typu jistě dokládá fakt, že sloužil hluboko do 70.let, např.v Koreji, Vietnamu, Alžírsku a v mnoha dalších lokálních konfliktech. Řada uživatelů se tak po válce rozšířila např. o Brazílii, Írán, Jugoslávii, Vietnam, Kambodžu, Kamerun, Kolumbii, Kongo, Laos, Maroko, Mexiko, Rakousko, Řecko, Senegal, Saúdskou Arábii, Thajsko, Tunis a Venezuelu. Vozidla dodávané do těchto zemí však prošla dílčí modernizací, kdy dostala vznětový motor a automatickou převodovku. Modifikace: vedle základní bojové verze M8 existovalo ještě velitelské a spojovací vozidlo M20, což byl v podstatě bezvěžový M8 s jinak řešeným vnitřním prostorem, upraveným pro přepravu osob nebo materiálu. Zaveden byl do výzbroje v dubnu 1943 nejdříve jako M10, ale byl záhy byl přeznačen. Nerealizovanou variantou zůstal protiletadlový T-69 se svařovanou věží se čtyřmi kulomety M2HB ráže 12,7 mm Stručný technický popis: upraveno a zkráceno na základě pramenů (1), (2) a (3) Lehce obrněné šestikolové vozidlo pro průzkum (M8) nebo velení (M20) s pohonem všech kol s přední nápravou posunutou výrazně dopředu. Korba svařena z pancéřových plechů pod ostrými vhodnými z hlediska balistické ochrany. V přední části řidičský prostor pro dvě osoby (řidič a spojař). Ve střední části bojový prostor s otočnou věží s místem pro velitele a střelce. U verze M20 se ve střední části nachází pancéřová nástavba pro 2 až osoby. Čelní pancíř je přivařen pod velmi ostrým úhlem. Na dolním plátu jsou umístěny dvě tažná oka. Tento pancíř zároveň kryje zpředu i prostor náprav a mechanických části řízení. Na horním čelním pancíři se obvykle nalézají po stranách umístěné dva reflektory, opatřené pozičními světélky. Ochranu před mechanickým poškozením zabezpečují kovové ochranné oblouky, ke kterým jsou upevněný držáky zpětných zrcátek. Vedle pravého reflektoru se nalézá na držáku z pásoviny siréna krytá ochranným obloukem opatřeným pletivem. Za reflektorem jsou navařena zdvíhací oka korby. U vozidel starších výrobních sérií se u čelní hrany horního pancíře nachází manipulační otvor s vpřed vyklápěným poklopem. U pozdějších sérií se již nevyskytuje a na čelním pancíři se objevily tři příčné lišty zesilující balistickou ochranu. K bokům čelního pancíře jsou přišroubovány vícehranné kryty prostoru kol spojené s blatníky, pokračující až do konce délky prostoru osádky. Vrch prostoru osádky, začínající u hrany čelního plechu korby, tvoří kónická, ve středu snížená, obdélníková nástavba. Je navařena na mírně vpřed sklopený přední plech stropu korby. Kryje hlavy řidiče a spojaře. Převážnou část její přední strany tvoří vpřed vyklápěné pancéřové desky, každá opatřená průzorem z pancéřového skla a volným průzorem vybaveným mechanicky ovládanou pancéřovou krytkou. Spolu s do strany vyklápěnými poklopy zabezpečují vstup do prostoru osádky. Na bocích nástavby je po jednom průzoru opatřeném pancéřovou krytkou. Strop bojového prostoru tvoří rovný plech pokrývající zhruba střední třetinu vozidla. U M8 je na něm pomocí kuličkové dráhy instalována dvoumístná-vzhledem k velikosti vozidla poměrně rozměrná-kruhová shora otevřená litá věž. V její přední části je usazena lafeta kanónu a spřaženého kulometu, zatímco na oběžném kruhu je nekrytě lafetován těžký kulomet. Existuje i druhá variant, kdy těžký kulomet spočívá na pevné lafetě uchycené na zádi věže. Po obvodu věže jsou navařena madla a úchyty pro maskovací síť nebo krycí plachtu. Na zádi věže se nalézá obdélníkové okénko se vzhůru výklopnou pancéřovou krytkou opatřenou průzorem. Velitel (střelec) a nabíječ sedí vedle sebe na dvou výškově stavitelných sedačkách uchycených na ocelovém profilu tvaru písmena Z, který je ve třech bodech spojen s obvodem věže. Palba z 37 mm kanónu M6 opatřeného klínovým závěrem a poloautomatikou je vedena sešlápnutím levého pedálu na profilu, zatímco ze spřaženého kulometu Browning 1919 ráže 7,62 mm sešlápnutím pravého. Zásoba munice pro kanón 80 ks. Protipancéřová střela M51B1 s úsťovou rychlostí 900 m/s je schopna prorazit na vzdálenost 900 mm pancíř síly 45 mm. Za sedačkami se nalézají držáky pro samonabíjecí pušky Garand M1 ráže 7,62 mm. Před sedačkou velitele vpravo po směru jízdy je točítko mechanické převodovky otáčení věže pohybující se po ozubeném věnci upevněném ke stropu korby a dále skříňka s pásy nábojů pro spřažený kulomet. Náměr kanónu společně s kulometem v rozsahu -10° až +20° nastavuje velitel pomocí ručního řídidla. Náboje do těžkého kulometu jsou ve skříňce mezi sedátky a náboje pro kanón v držácích před sedátkem nabíječe. Kolébka kanónu s brzdovratným zařízením je uchycena v čele věže a zepředu kryta zaobleným štítem. V čele štítu je pod hlavní kryt uzávěru brzdovratného zařízení, otvor pro hlaveň spřeženého kulometu a další pro optický teleskopický zaměřovač M70D. Po stranách bojového prostoru jsou přišroubovány plechové skříňky obsahující držáky pro šest kusů protitankových min. Uvnitř bojového prostoru po stranách se vpravo nacházejí dvě skříňky s náboji do kanónu, skříňka se čtyřmi ručními granáty, svinutá krycí plachta a signální terče. Na levé straně pak radiostanice SCR 506 (možno 508, 510, 608, 610) a skříňka s náboji ráže 7,62 mm. Na motorové přepážce, tvořící záď bojového prostoru jsou tři skříňky na nářadí a výstroj. Za sedačkou řidiče je ještě jedna skříňka na náboje do kanónu. V zadní části vozidla je motorový prostor krytý pancéřovým plechem, tvořeným z převážné části poklopy. Těsně za bojovým prostorem, ještě v jeho rovném stropě, je úzký obdélníkový kryt s malým ke středu otevíratelným poklopem (vpravo), umožňující přístup k palivové nádrž. Je opatřen úchyty pro trojnožku kulometu vezenou pro případ potřeby demontáže kulometu z vozidla. Na vícehranných, plechových skříňkách na nářadí, se zesilovacími prolisy, přišroubovaných na bocích bojového a motorového prostoru a opatřených v dolní části sklopnými plechy kryjícími kola, jsou upevněny dva anténní držáky. strop motorového prostoru se snižuje mírně vzad a je téměř celý tvořen dvěma velkými, ke středu vyklápěnými kryty. Prakticky celou plochu zádi vozidla tvoří svislý rám s pancéřovanými žaluziemi ve tvaru obráceného V, připojený k bočním pancířům trojúhelníkovými plechy osazenými koncovými světly a zdvihacími oky. Pohon vozidla zabezpečuje zážehový řadový šestiválce Hercules JXD s kardanovým hřídelem přes suchou jednokotoučovou spojku, čtyřrychlostní převodovku s jedním reverzním stupněm v motorovém prostoru a dvourychlostní přídavnou převodovku pod bojovým prostorem. Ta pomocí kardanových hřídelů pohání samostatně každou ze tří tuhých náprav vozidla. Přední náprava s řízenými koly je odpružena listovými péry, zadní dvě, opatřené stejně jako přední hydraulickými pístovými tlumiči, jsou odpruženy půloblouky listových per, uchycenými v konzolích, na které jsou upevněny tažné a tlačné tyče zadních náprav. Brzdy hydraulické bubnové na všech kolech. Výfuk s příčně uloženým tlumičem je vyveden za zadní nápravou. Chlazení motoru zabezpečují dva větráky, které jsou usazeny vedle sebe před kapalinovým chladičem. Činnost elektrické soustavy zajišťují dynamo a akumulátory uložené vpravo vedle motoru. Ovládáním pohonné soustavy a řízení vozidla se zabývá řidič pomocí volantu a klasické soustavy tří pedálů. Nad volantem je uchycena deska s kontrolními přístroji a elektrickými spínači, pod ní táhlo sytiče a ručního plynu. K tyči volantu je připevněna ruční brzda vyčnívající vpravo před volantem. Vpravo od řidiče, vedle zvýšeného krytu rozvodů přední osy, je umístěna řadící páka a po jejích stranách vzad orientované páky ovládající zapojení redukce a předního náhonu. Na bočních pancířích prostoru osádky jsou uchyceny pušky M1. Další výstroj vozidla tvoří lopata a sekera uchycené vlevo na skříňce mezi blatníky, rozebraný krumpáč a tažné lanou na opačné straně vozidla. Základní takticko technické údaje:
fotografie byly pořízeny digitálním fotoaparátem Fujifilm Finepix S 9500 v rozlišení 2592x1944 pro použití na těchto stránkách byly komprimovány na rozlišení 600x450 na požádání lze zaslat fotografie v plné kvalitě Doporučené prameny: (1) Koller, Ing.Martin V., Američtí chrti v Čechách, kolová obrněná vozidla M8 Greyhound a M20 (1.díl), Modelář a modely, č.4/1999, str.40-43 (2) Koller, Ing.Martin V., Američtí chrti v Čechách, kolová obrněná vozidla M8 Greyhound a M20 (2.díl), Modelář a modely, č.6/1999, str.42-44 (3) Koller, Ing.Martin V., Američtí chrti v Čechách, kolová obrněná vozidla M8 Greyhound a M20 (3.díl), Modelář a modely, č.8/1999, str.43-45 (4) Chant, Ch., Tanky, Naše vojsko, 2006, str.134-135 |
