M109

155 mm samohybná houfnice, USA

Heeresgeschichtliches Museum Arsenal, Vídeň 2006

     Samohybná houfnice M109 byla vyvíjena společně s obdobnou houfnicí M108 (ráže 105 mm) zhruba od roku 1958, jako náhrada za již nevyhovující 155 m samohybnou houfnici M44. Prototyp se označoval T196 a zprvu používal zážehový motor. Mnoho konstrukčních skupin bylo převzato z obrněného transportéru M113, pancéřování je ze svařovaných hliníkových desek, 155 mm houfnice používaná do verze M109A4 (včetně) má označení M185. Dalším vývojem, kdy byl použit již vznětový motor, došlo k přeznačení na T196E1. Sériová výroba byla zahájena v roce 1962 a dodnes bylo vyrobeno více než 6 000 kusů, čímž se stala nejrozšířenější a komerčně nejúspěšnější samohybnou kanónovou houfnicí všech dob. V roce 1963 byla houfnice zařazena do výzbroje US Army a následně do další třicítky zemí. Největšími uživateli jsou např.: rakousko, Belgie, Kanada, Dánsko, Egypt, Etiopie, Německo, Řecko, Írán, Irák, Itálie, Jordánsko, Jižní Korea, Kuvajt, Libye, Maroko, Nizozemí, Norsko, Pákistán, Peru, Portugalsko, Saúdská Arábie, Španělsko, Tchaiwan, Tunisko, Velká Británie. Výroba probíhala nejdříve v armádním závodě na výrobu tanků, posléze u divize GMC Cadillac, Chrysler a GMC Allison. Licenční výroba byla umožněna Německu, Nizozemsku a Švýcarsku. Modifikace: M109 - základní verze s krátkou hlavní a dostřelem 14,6 km. M109A1 - hlaveň prodloužená na délku 39 ráží, s dostřelem 18,1 km a zásobou 34 ks tříštivotrhavých střel M107, tato verze vznikla přestavbou základní M109. M109A1B - verze vyráběná od 70.let pro export. M109A2 - vyráběna od roku 1978, podle výrobce se vyznačuje vyšší spolehlivostí, dostupností náhradních dílů a jednodušší údržbou. M109A3 - v podstatě M109A1 se stejnými charakteristikami jako M109A2, tuto verzi produkovala americká armáda s využitím vlastním výrobních kapacit. M109A4 - verze z roku 1992, zlepšená ochrana proti zbraním ZHN. M109A5 - taktéž z roku 1992, houfnice M284, dostřel zvýšen na 22 km. M109A6 Paladin - zatím poslední verze vyvinutá v druhé polovině 80.let pro americkou armádu a zavedená do výzbroje v roce 1993. Typ využívá upravený podvozek a nově vyráběnou věž s vylepšeným pancéřováním. Hlaveň délky 39 ráží, náměr v rozsahu -3° až +75°, zásoba munice 39 kusů, automatizovaný systém řízení střelby, nové spojovací a navigační vybavení, posádka redukována o 2 osoby. Ve výzbroji USA asi 950 kusů.

Základní takticko technické údaje (M109A5):

osádka	6
délka s kanónem	9 120 mm
délka korby	6 200 mm
šířka	3 150 mm
výška	2 900 mm
bojová hmotnost	24 948 kg
pancéřování	do 40 mm (?)
hlavní výzbroj	1x 155 mm houfnice M284
náměr	-5° až +65°
odměr	360;
rychlost střelby první 3 minuty	3 rány/min
stálá rychlost střelby	1 rána/min
úsťová rychlost střely	564 m/s
hmotnost střely	43 a 54 kg
max.dostřel s běžnou municí	22 000 m
max.dostřel s municí RAP	30 000 m
sekundární výzbroj	1x 12,7 mm kulomet M2HB
motor	přeplňovaný vznětový
typ motoru	General Motors 8V-71T
výkon motoru	303 kW / 2 300 ot/min
max.rychlost na silnici	55 km/h
dojezd na silnici	350 km
stoupání	60%
kolmá překážka	530 mm
příkop	1 830 mm

 

M109	M109	M109
M109	M109	M109

fotografie byly pořízeny digitálním fotoaparátem Fujifilm Finepix S 9500 v rozlišení 2592x1944

pro použití na těchto stránkách byly komprimovány na rozlišení 600x450

na požádání lze zaslat fotografie v plné kvalitě

Doporučené prameny:

(1) Šesták, M., Rozpoznávání raket, letadel, tanků a jiné bojové techniky, Naše vojsko, Praha, 1964, str.288-289

(2) Miller, D., Foss, Ch.F., Moderní pozemní boj, Naše vojko, Praha, 2004, str. 128-129

(3) Zdobinský, M., Samohybné dělostřelectvo, A-report, 2/2003,  příloha, str.4-5