 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
NSU HK-101"Kettenkrad" (SdKfz.2) kolopásový motocykl, Německo, 1941 Heeresgeschichtliches Museum Arsenal, Vídeň 2006 Tento kuriózní a technicky ojedinělý bojový prostředek byl vyvíjen od roku 1939 pro potřeby výsadkových vojsk Luftwaffe nebo horských jednotek německé armády, kde se měl uplatnit v roli lehkého dělostřeleckého tahače pro dopravu protitankových kanónů Pak 35/36, výsadkových bezzákluzových kanónů, lehkých horských děl, minometů, těžkých kulometů, spojařského materiálu atd. Konstruktérem byl berlínský inženýr Heinrich Ernst Kniekamp, výrobce NSU Werke AG v Neckarsulmu. Do služby byly první kusy zařazeny v červnu 1941, tudíž propásly možnost zúčastnit se masivního nasazení německých výsadkářů v ranných fázích druhé světové války. Nadále se tedy používaly především jako zásobovací prostředek v oblastech s velmi špatně schůdným terénem, případně pro plnění jiných skutečně obtížných úkolů. Malé vozidlo o nosnosti pouhých 325 kg dokázalo uvést náklad zdánlivě zcela neprůchodným terénem s málo pevným blátěným nebo písečným povrchem. Úhel stoupání na písečném podloží dosahoval až 45°, na tvrdé půdě ještě více !!!. Výroba byla v roce 1943 zavedena i u firmy Stoewer Werke (asi 10% z celkové produkce) a francouzská firma SIMCA dodávala některé další díly. V roce 1944 výroba tohoto velmi speciálního prostředku skončila, neboť se jednalo o velmi složité vozidlo a navíc vzhledem ke specifickým účelům, ke kterým byl původně konstruováno, bylo v tomto stadiu války pro německou armádu zbytečných luxusem. Nicméně přeživší stroje zůstaly ve službě až do konce války, např.jako letištní tahače proudových letounů Me-262. Vyrobeno bylo celkem 8 345 vozidel a zajímavostí jistě je, že údajně do roku 1948-49 bylo zkompletováno dalších 550 kusů pro zemědělské využití. Existovaly dvě modifikace pro spojařské účely: SdKfz 2/1 pro pokládání normálního telefonního kabelu ("kleines Kettenkraftrad fur Feldfernkabel") a SdKfz 2/2 pro pokládání velkého kabelu spojovacích ústředen ("kleines Kettenkraftrad fur schwere Feldfernkabel"). Vozidlo využívalo také řadu speciálních přívěsů, z nichž nejznámější byl typ Sd.Anh.1 ("Sonderanhanger"), kterým se přepravovaly cívky s kabely. Jeho modifikacemi byly Sd.Anh.1.1 a Sd.Anh.1.2. Stručný technický popis: upraveno a zkráceno na základě pramene (1) Základ konstrukce tvoří pancéřovaná vana s oblým čelem. V přední části vany je ukotvena přední odpružená motocyklová vidlice lisovaným ocelovým diskem kola. Brzděné kolo je vybaveno pneumatikou rozměru 3,50-19 a velkým blatníkem. Natáčení kola je umožněno klasickými řidítky, na kterých jsou také některé ovládací prvky vozidla. Osvětlení zabezpečuje světlomet, který může být opatřen zastíracím a tlumícím krytem. vedle tohoto světlometů je na blatníku umístěn noční světlomet Notek. Za otočným uchycením přední vidlice se v prostoru vany nachází místo řidiče, které je vybavenou kontrolními a ovládacími přístroji ručního i nožního řízení. Klasická motocyklová sedačka je odpružena a je umístěna nad převodovku, která prochází pod řidičem. Směrové brzdy pásového podvozku jsou umístěny na konci převodovky v přední části vany. po stranách prostoru řidiče jsou do vany zabudovány dvě palivové nádrže, každá o objemu 21 litrů. za prostorem řidiče je odklopný plechový kryt, pod kterým je umístěna pohonná jednotka tvořená vzduchem chlazeným řadovým čtyřválcem o objemu 1 498 ccm a výkonu 26,8 kW při 3 400 ot/min, vrtání 80 mm, zdvihu 74 mm a kompresním poměru 1:6. Tento motor pochází z automobilu Opel Olympia. Motor je uložen podélně a osazen spádovým karburátorem Solex 32 FJ II, ke kterému vede potrubí od velkoobjemového vzduchového filtru. Chladič kapaliny, doplněný ventilátorem, je umístěn nad motorem. Výdech ventilátoru je uprostřed zadního čela podvozkové vany a má mechanicky stavitelné žaluzie pro regulaci. Převodovka je předsazena před motor. Kroutící moment je od motoru přenášen jednokotoučovou suchou spojkou pro tři převody vpřed, jeden vzad a redukci. převodové poměry: 1.terénní 14,8; 2.terénní 9,7; 3.terénní 5,95; 1.silniční 2,57; 2.silniční 1,6 a 3.silniční 1,03. Po stranách motorového prostoru jsou vyvýšené odkládací schránky. Napravo po směru jízdy je akumulátor 6V, 75 Ah s pojistkovou skříňkou, nalevo nářadí a provozní dokumentace. Za motorovým prostorem je příčně umístěna lavice pro dva členy osádky, která je na bocích vany opatřena nízkým zábradlím. Sedák lavice je odnímatelný, pod ním se nachází malý úložný prostor. Prostor u nohou řidiče a obou vezených členů osádky je ofukován teplým vzduchem od motoru. Zadní čelo vano je tvořeno odklopným panelem, ve kterém jsou průduchy teplého vzduchu od ventilátoru a žaluzie pro ohřev posádky. Uprostřed se nachází kryt koncové svítilny. K pevné části zadního čela vany je ve spodní části připevněno tažné zařízení. Pojezdové ústrojí se skládá na každé straně z pěti pojezdových kol (druhé a čtvrté je zdvojené) a jednoho kola hnacího v přední části vany. Odpružení torzními tyčemi. Každý pás délky 4 800 mm, šířky 170 mm se skládá ze 40 článků s roztečí 120 mm. Rozchod jednotlivých pásů 816 mm. Rozvor mezi předním kolem a středem pásového podvozku 1 352 mm. Styčné plochy pásů s vozovkou jsou opatřeny pryžovými hranoly. Ovládání pásového podvozku je umožněno systémem Cletrac-Lenkbremse, který při výchylce předního natáčecího kola o více jak 5° brzdí příslušný pás na straně, kam vozidlo zatáčí. Brzdění dále také probíhá nožním brzdovým pedálem, který blokuje směrové brzdy pásového ústrojí. Základní takticko technické údaje:
f fotografie byly pořízeny digitálním fotoaparátem Fujifilm Finepix S 9500 v rozlišení 2592x1944 pro použití na těchto stránkách byly komprimovány na rozlišení 600x450 na požádání lze zaslat fotografie v plné kvalitě Doporučené prameny: (1) Koller, M., Ing.: NSU, HK 101 Kettenkrad Kfz 2, Armádní technický magazín, č. , str.32-35 (2) Bishop, Ch.: Velká encyklopedie, zbraně druhé světové války, Svojtka and Co, Praha, 1999 (3) http://www.kettenkrad.com/intro.html |
