Praga LT vz.38

lehký tank, ČSR

 Tankový den Lešany 2006    

     Vznik pravděpodobně nejlepšího československého lehkého tanku a nejlepšího lehkého tanku druhé světové války vůbec je datován do roku 1934, kdy firma ČKD zahájila konstrukční práce na novém typu pásového podvozku se čtyřmi pojezdovými koly o velkém průměru. Tento podvozek byl jako první použit u tančíku AH-IV (pro Írán), R-I (pro Rumunsko) a Strv m/37 (pro Švédsko). Koncem roku 1937 vyhlásilo Ministerstvo národní obrany (MNO) soutěž na nový lehký tank. Vítězem mezi zúčastněnými LT vz.35, upraveným LT vz.34 (P-II-R) byl právě prototyp TNH-S. Do září 1938 se jakž takž podařilo rozběhnout sériovou výrobu. Podle příní MNO měla ČKD dodat prvních 20 tanků do konce roku 1938, dalších 80 do února 1939 a do března 1939 zbylých 50 z první objednávky. Zároveň byla podepsána druhá objednávka na 150 ks s dodací lhůtou do léta 1939. Sériová vozidla se díky osudným událostem z roku 1938 nikdy do výzbroje československé armády nedostala a po okupaci zbytku Československa v březnu 1939 byly tyto výborné tanky, naprosto deklasující německé typy PzKpfv I,II, vyráběny pro Wehrmacht jako PzKpfw.38(t).  Postupně v letech 1939 až 1942 byly zavedeny verze Ausf.A (115ks), B (110 ks), C (110 ks), D (105ks), E (275 ks), F (250ks) a G (306). Tanky původně určené pro Švédsko dostaly označení verze Ausf.S. Celkem bylo firmou BMM (bývalé ČKD) vyrobeno 1 396 ks včetně 3 ks nulté série. V roce 1940 byly do Švédska expedovány dva kusy označené TNH-Sv a v roce 1942 bylo v licenci firmou Scania Vabis vyrobeno 30 ks tanku Strv Mm/41 S-I s 37 mm kanónem Bofors m/38. Bojové nasazení: bez nadsázky lze říci, že lví podíl na oslnivých výsledcích Hitlerova Blitzkriegu v prvních letech války měly právě naše původní tanky. Poprvé byly nasazeny v rámci 67.tankového praporu 3.lehké divize při vpádu do Polska v bojích u Čenstochowé, Opatowců a Ostrožce, bitvy na Bzuře i při útoku na Modlin. Při tažení do Francie v květnu 1940 tvořily téměř čtvrtinu německých tankových sil, vyzbrojena jimi byla zejména 7. a tanková divize pod velením Erwina Rommela při prolomení Maginotovy linie a bitvy u Arrasu a 8.tanková divize při bojích u Aisne, Bar-le-duc a Spinalu a Charles, která s nimi bojovala dále v Řecku a Jugoslávii. V červnu 1941 během ruského tažení sloužily u 7., 8., 12., 19. a 20.tanková divize. Zhruba v polovině války však měly tyto tanky svůj zenit za sebou, byly proto stahovány k druhosledovým jednotkám a k výcviku. Nicméně velmi osvědčený podvozek se nadále až do konce války vyráběl pro různé specializované nástavby stíhačů tanků a samohybných děl (Marder, Grille, Hetzer) a ještě dlouho po válce upravený podvozek využila švédská armáda pro obrněný transportér Pvb 301. Posledního bojového nasazení se ještě dočkaly během Slovenského národního povstání v roce 1944. Ve Slovenské armádě bylo zařazeno celkem 74 kusů různých verzí, jimž byla přidělena evidenční čísla V-3000 až V-3029, V-3051 až V-3057, V-30063 až 3082. V omezené míře tyto tanky používalo Rumunsko (50 ks verzí E, G u 1.tankové divize Romania Mare), Maďarsko (111ks), Bulharsko (10ks). Do dnešního dne se na území bývalého Československa dochovaly pouze dva originální kusy LT vz.38. Jeden ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech a druhý v Památníku SNP v Banské Bystrici na Slovensku. V Lešanech je navíc i originální stíhač tanků na podvozku LT-38 a to Jagdpanzer 38(t) Hetzer, ve Vojenském muzeu Králíky torzo podvozku Hetzeru, švédský obrněný transportér Pvb 301 a demontovaná převodovka Praga-Wilson.

     Stručný technický popis:

    Korba tanku se skládala z pancéřových desek různé tloušťky a velikosti spojených šrouby a nýtováním. Motorový prostor byl od prostoru posádky oddělen 5 mm přepážkou. V ní se nacházela dvoje dvířka umožňující přístup k motoru. Vana byla sestavena z pancéřových desek – vpředu tloušťky 25 mm, vzadu 12,5 mm a na bocích 15 mm. Přístup k motoru zvnějšku umožňovala odklopná dvířka. Boční stěny motorového prostoru byly zevnitř zesíleny 5 mm pancéřovým plechem. Pojezdové ústrojí bylo na každé straně tvořeno 4 pojezdovými koly s gumovými obručemi. Kola upevněná na kyvných ramenech byla odpružena listovými pružinami. Disky kol byly z 6 mm plechu. Tím byla zajištěna ochrana kyvných ramen a pérování před poškozením. Kola o průměru 775 mm byla vzájemně zaměnitelná. Napínací kolo o průměru 535 mm umožňovalo regulovat napětí pásu v rozmezí 1,5 délky jednotlivého článku, který měl rozměr 104x293 mm. Horní část pásu byla vedena přes dvě opěrné kladky o průměru 220 mm a shora byla kryta blatníkem z 2 mm. Tank měl hmotnost 9,2 t. Byl poháněn šestiválcovým zážehovým motorem Praga EPA o objemu 7 750 ccm a výkonu 125HP. Po obou stranách motoru byly umístěny palivové nádrže o objemu 220 l. Spotřeba paliva činila 92 litrů/100 km při jízdě po silnici. Dojezd dosahoval 250 km. Kroutící moment motoru byl přes spojku a kloubový hřídel veden do poloautomatické převodovky Praga-Wilson umístěné v přední části korby. Jednalo se o první použití převodovky tohoto typu v tanku. Pátý převodový stupeň umožňoval dosáhnout maximální rychlosti 42 km/h. Věž byla zhotovena z nýtovaných pancéřových plechů tloušťky 25 mm. Čelní stěna věže se skládala ze dvou pancéřových desek spojených krytem lafety kanónu. Na levé straně se nacházel optický zaměřovač, na pravé straně kulomet, který mohl být mechanicky spřažen s kanónem. Hlavní výzbroj tvořil kanón Škoda A7 ráže 37 mm (3,7 cm KwK Vz 38(t) ) s hlavní délky 47,8 ráže s kadencí 15 ran/min a zásobou 90 nábojů. Náměr se pohyboval v rozsahu ± 10⁰ a odměr ± 15⁰. Střílet bylo možno trhavými i protipancéřovými granáty s úsťovými rychlostmi 704 m/s a 741 m/s.  Dva kulomety 7,92 mm ZB vz.37 (MG 37) ve věži a v čelní pancéřové desce měly zásobu 2 700 nábojů. Velitel tanku mohl pozorovat okolí pomocí čtyř periskopických průzorů ve velitelské věžičce. Kromě pevného zaměřovače umístěného v čelní desce věže byl ve stropu věže namontován otočný periskopický zaměřovač. Řidič seděl na pravé straně v přední části vozidla a mohl sledovat terén pomocí dvou průzorů. Jeden byl umístěn v čelní desce a druhý na pravém boku. Radiotelegrafista, který současně obsluhoval kulomet, seděl vlevo od řidiče a měl vlastní průzor v čelní desce. Posádka tanku byla v československé armádě čtyřčlenná, v německé byla rozšířena o nabíječe, jehož místo bylo ve věži vedle velitele. Dále byly do vozidel instalovány německé radiostanice Fu 5, jejichž prutová anténa byla umístěna na levé straně korby. Velitelské tanky Pz.Beg.Wg.38(t) byly kromě standardní radiostanice vybaveny navíc radiostanicí Fu 8 umístěnou v místě spodního kulometu, jejíž rámová anténa se nacházela nad motorem. Některá velitelská vozidla měla místo rámové druhou prutovou anténu.

LT-38	LT-38	LT-38

fotografie byly pořízeny digitálním fotoaparátem Fujifilm Finepix S 9500 v rozlišení 2592x1944

pro použití na těchto stránkách byly komprimovány na rozlišení 600x450

na požádání lze zaslat fotografie v plné kvalitě

Doporučené prameny: 

(1) Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak, Ocelová lavina, Intermodel, Hostomice, 1994

(2) Pejčoch, I., Spurný, S., Obrněná technika 1, Německo 1919-1945, I.část, ARES, Praha, 1997

(3) John, Miloslav, Září 1938, 2.díl, BONUS A, Brno, 1997