 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
A41 Centurion Mk.9/1 hlavní bojový tank, Velká Británie Tankový den Lešany 2006 Tank Centurion vznikl na základě požadavků generála Montgomeryho z roku 1942 a představoval zcela nový konstrukční směr britské tankové školy. Poprvé se podařilo britským konstruktérům vyrobit tank, který splňoval všechny funkce, které do té doby zajišťovaly v britské armádě zavedené tanky tzv."křižníkového" a "pěchotního" typu. V zásadě lze říci, že vozidlo bylo jakýmsi předobrazem dnešních tanků kategorie MBT (Main Battle Tank - hlavní bojový tank), tedy jakéhosi jediného univerzálního typu tanku ve výzbroji pozemních sil. V roce 1943 získala firma Associated Equipment Company (AEC) kontrakt na vývoj tanku A41, který by byl vysoce mobilní, vyzbrojen výkonným 17 librovým kanónem, měl zkosený čelní pancíř a odpružení kol typu Horstmann. Prvních šest prototypů defilovalo na vojenské přehlídce v Berlíně již v roce 1945. Vlastní výroba probíhala u firem Royal Ordnance v Leedsu, Vickers-Armstrong v Elswicku a Leyland Motors v Leylandu do roku 1962, přičemž bylo vyrobeno přes 4 000 vozidel, která byla zařazena do výzbroje Velké Británie, Austrálie, Kanady, Dánska, Indie, Iráku, Izraele, Jordánska, Kuvajtu, Egypta, Libanonu, Nizozemska, Rakouska, Singapúru, Jihoafrické republiky, Švédska a Švýcarska. Prvního bojového nasazení se tanky dočkaly během korejské války v roce 1950, následně pak v různých lokálních konfliktech na Středním východu, v Indii a Pákistánu a ve Vietnamu. Nástupcem tanku Centrurion se v britských ozbrojených silách stal tank Chieftain, nicméně poslední Centuriony, sloužící u dělostřelectva jako pohyblivé pozorovatelny, byly vyřazeny až v 70.letech. V některých méně vyspělých zemích ale složí tyto tanky dodnes. První model Centurion Mk.1 se 4 člennou osádkou a hmotností 47 tun byl zařazen do výzbroje v roce 1947. Poháněn byl motorem Rolls-Royce Meteor IVA, se kterým dosahoval maximální rychlosti 35 km/h. Maximální tloušťka pancíře činila až 152 mm. Vyzbroj tvořil 17 liberní kanón (76,2 mm) Ordnance QF 17 pdr Mk.3 s hlavní délky 55,15 ráží, který mohl střílet podkaliberní municí APDS o hmotnosti 3,7 kg úsťovou rychlostí 1 204 m/s s průbojností 186 mm pancíře skloněného pod úhlem 300 na vzdálenost 455 m. Centurion Mk.2 byl předchozí model se zdokonaleným pancéřováním. V roce 1948 vznikl Centurion Mk.3 jehož výzbroj tvořil dvacetiliberní (83,4 mm) tankový kanón Ordnance QF pdr Mk.1 s hlavní délky 64 ráží. Zbraň byla schopna střílet protipancéřové střely APCBC o hmotnosti 9,07 kg úsťovou rychlostí 1 006 m/s a střely APDS úsťovou rychlostí 1 478 m/s. Zároveň se jednalo o první zbraň plně stabilizovanou v náměru i odměru. Pouze ve stádiu návrhu zůstal Centurion Mk.4, který byl zamýšlen jako palebná podpora tanků Centurion Mk.3. Vyzbrojen měl být houfnicí ráže 94 mm. Dalším vývojem vznikl Centurion Mk.5 v subverzích Centurion Mk.5/1 (zlepšené pancéřování) a v roce 1959 Centurion Mk.5/2 s výkonným a přesným 105 mm kanónem ROF L7, který se dočkal značného rozšíření v USA a Německu. Díky tomu se ráže 105 mm stala standardem v NATO v 60.a 70. letech. Pro prodloužení jízdního dosahu se mohl za tank připojit jednoosý pancéřový přívěs s palivem o objemu 909 litrů. Centurion Mk.6 byl vlastně Mk.5/2 se silnějším pancířem a s další palivovou nádrží, takže celková zásoba stoupla na 1 037 litrů a jízdní dosah na 190 km. Subverze Centurion Mk.6/1 měla ukládací koš na zádi věže a infračervené zařízení pro noční vidění, které využíval řidič. Centurion Mk.6/2 měl naopak 12,7 mm zástřelný kulomet koaxiálně spřažený s hlavním kanónem. Centurion Mk.7 (FV 4007), z produkce firmy Leyland, byl vyzbrojen opět 20 liberním kanónem, navíc ale vybaven ejektorem v polovině délky hlavně. Zásoba hlavní munice činila 61 nábojů. Existující subverze Centurion Mk.7/1 (FV 4012) se zlepšeným pancířem a Centurion Mk.7/2 měla kanón L7. Centurion Mk.8 byl v zásadě Mk.7 s upravenou lafetací kanónu, s protisměrným natáčením velitelské věžičky a s dvojitým velitelským krycím poklopem. Centurion Mk.8/1 měl opět zlepšené pancéřování a Centurion Mk.8/2 kanón L7. Centurion Mk.9 (FV 4015) vycházel také z Mk.7 (kanón L7A1), existoval v subverzích Mk.9/1 s infračerveným zařízením pro noční vidění a ukládacím košem na zádi věže, a Centurion Mk.9/2 se zástřelným kulometem. Centurion Mk.10 (FV 4017), vylepšený Mk.8 s kanónem L7, měl zvýšenou zásobou munice na 70 nábojů a taktéž vyráběný jako Mk.10/1 a Mk.10/2 se stejnými odlišnostmi jako u předchozí verze Mk.9. Centurion Mk.11 vycházel z Mk.6 a měl ukládací koš, infračervené zařízení i zástřelný kulomet. Stejnou výbavu měl i Centurion Mk.12 vycházející z Mk.9. Poslední verze Centurion Mk.13 byl vlastně Mk.10 ale s infračerveným zařízením a zástřelným kulometem. Vedle bojových verzí tanku ale existovaly různé speciální nástavby, např.dva druhy mostních tanků (AVLB) nesoucí klasický nůžkový skládací most o délce 24,38 m, případně jednodílné mostové pole o délce zhruba 13 m, vyprošťovací tank (ARVE) jehož věž byla nahrazena pevnou nástavbou s velitelskou věžičkou, útočné ženijní vozidlo (AVRE) vyzbrojené 165 mm demoličním dělem s malým dostřelem, které střílí střely s velkým devastujícím účinkem a pobřežní vyprošťovací vozidlo nebo pobřežní vyprošťovací vozidlo BARV, které Britové využívali až do 90.let. Zejména izraelské Centuriony se dočkaly dlouhé kariéry, v 50. a 60.letech jich bylo dovezeno přes 1 000, všechny nejprve s 20 liberním kanónem (rané verze Mk.5), který byl později nahrazen 105 mm kanónem L7. Izraelská armáda byla s tanky spokojena, určité potíže však představoval původní zážehový motor Rolls-Royce Meteor, který se zdál být vzhledem k hmotnosti tanku méně výkonný, s vysokou spotřebou paliva a trpěl určitými potížemi s chlazením a vzduchovými filtry. Izraelská modernizace tanku v 70.letech, který se nyní nazýval Šo´t, zahrnovala nový americký vznětový vzduchem chlazený motor General-Dynamics AVDS-1790-2AC o výkonu 562 kW spojený s automatickou převodovkou Allison CD-850-6A1. Maximální rychlost se zvýšila na 43 km/h. Zadní část korby musela být zvětšena, aby pojala rozměrnější motor a palivové nádrže, jejichž kapacita se zvýšila ze 1 037 na 1 090 litrů. Operační dosah se tím tak zvýšil téměř na dvojnásobek. Zároveň tank dostal účinnější brzdy, novou elektroinstalaci a přepracovaný systém uložení střeliva pro kanón. Celková hmotnost se ovšem zvýšila, což přineslo snížení světlé výšky na 420 mm. Co se týče pancéřování, byly tanky vybaveny malými deskami výbušného pancíře ERA, zavěšenými po obvodu korby a věže. Svého prvního bojového nasazení se modernizované tanky dočkaly v roce 1982 při invazi do Libanonu Stručný technický popis (Centurion Mk.5/2): V čelní části svařované korby vpravo pod mírně skloněným pancířem se nachází řidičský prostor s dvoudílným pokopem. Obě poloviny poklopu jsou opatřeny pozorovacími periskopy, při otevření se vyklápějí napravo a nalevo.Vlevo od řidiče je uloženo střelivo Vstupní otvor řidiče je ve stropě řidičského prostoru. Bojový prostor je ve střední části korby. Vpravo od kanónu je místo střelce a velitele, vlevo místo nabíječe. Výzbroj je umístěna v patnáctitunové lité věži s navařeným stropním plátem. Vpravo je umístěn kanón, vlevo kulomet. Hlavní výzbroj tvoří jeden kanón ROF L7 ráže 105 mm s drážkovaným vývrtem hlavně se zásobou 64 nábojů, dva kulomety Browning ráže 7,62 mm (jeden koaxiální s kanónem, jeden protiletadlový) se zásobou 4 750 nábojů. Na každé straně věže je šest vrhačů zadýmovacích granátů. Věž je odlitek s přivařenou plochou střechou. Pracoviště velitele je v pravé části, před ním je umístěn střelec, vlevo od velitele nabíječ. Na levé boční straně věže je malý příklop, sloužící ´ke vkládání střeliva dovnitř tanku. Na bočních stranách věže jsou dále úložné schránky, na zadní části pak pletivový úložný koš. Nad sedadlem velitele je ručně ovládaná kupole. K pozorování bojiště slouží veliteli periskopický denní zaměřovač pro dálky zamíření od 3 000 do 8 750 metrů. Zaměřovač velitele a střelce jsou spolu spojeny. Věž je elektricky poháněna, kanón je stabilizován v náměru od -100 do +200 a v odměru 3600 a vybaven optickým systémem řízení střelby. Radiová stanice je v zadní části věže, na stropě jsou tři tyčové antény. Pancéřování je z oceli proměnlivé síly: 152 mm na čele věže, 76 mm na čele korby, 51 mm na boku korby a 17 mm na nejslabších místech. Motorový a převodový prostor je na zádi korby, hnací rozety jsou vzadu, napínací vpředu. Pohon zajišťuje zážehový 12 válcový kapalinou chlazený motor Rolls-Royce Meteor Mk.IVB o výkonu 485 kW při 2 550 ot/min se zásobou 485 litrů ve vnitřních nádržích po obou stranách motorového prostoru (1 037 litrů u verze Mk.9). Vlevo od motoru je pomocný motor o výkonu 8 HP pro pohon dynama. Točivý moment motoru se převádí přes spojku, převodovku s 5 stupni vpřed a 2 vzad s kombinovaným ústrojím diferenciálového typu Merrit-Brown a konečné převody na hnací kola a kolejové pásy. Na každé straně vozidla je pojezdové ústrojí tvořené třemi páry pojezdových kol (blokové zavěšení korby). Každé je odpruženo sadou koncentrických horizontálních pružin, první a poslední kolo je doplněno tlumiči. Ve vrchní části pojezdového ústrojí je šest kladek pro nesení kolejového pásu, z nichž přední a zadní kladka nese pouze jeho vnitřní stranu. Kolejové pásy z článků odlitých z manganové oceli mají šířku 610 mm a stykovou délku se zemí 5 570 mm. Horní část korby je chráněna proti kumulativním střelám na každé straně třemi odnímatelnými představnými pancíři, které překrývají horní větev kolejového pásu. K vnitřnímu spojení mezi členy posádky se používá hovorové zařízení, pro spojení osádky s pěchotou je na zadním pancíři tanku telefon. Tank je vybaven ochranou proti zbraním hromadného ničení. Osádka 4 muži: velitel, střelec, nabíječ, řidič Základní takticko technické údaje:
Na fotografiích je tank Centurion Mk.9/1, který v roce 2006 obohatil sbírky Vojenského technického muzea Lešany
fotografie byly pořízeny digitálním fotoaparátem Fujifilm Finepix S 9500 v rozlišení 2592x1944 pro použití na těchto stránkách byly komprimovány na rozlišení 600x450 na požádání lze zaslat fotografie v plné kvalitě Doporučené prameny: (1) Chant, Ch., Encyklopedie tanků, Mustang s.r.o., Plzeň, 1997, str.245-251 (2) Chant, Ch., Tanky, Naše vojsko, Praha, 2006, str.140, 142-143, 248 (3) Hogg, Ian V., Historie tanku, Bonus A s.r.o., Brno, 1996, str.181-183 (4) Rogers, H.C.B., Tanky v boji, Bonus A s.r.o., Brno, 1997, str.119-120 (5) Odehnal, Zdeněk, Ing., Britský tank Centurion Mk.9, Armádní technický magazín, č.8/2006, str.47 (6) Šesták a kol, Rozpoznávání raket-letadel-tanků a jiné bojové techniky, Naše vojsko, Praha, 1966, str.268-269 |
