Brigadyrovy stranky

A27M Cromwell

křižníkový tank, Velká Británie

Oslavy dne vzniku republiky, 28.října 2006, Praha-Vítkov

Vznik středního (bitevního) tanku je datován do ledna 1941, po vyhodnocení zkušeností z bojů ze severoafrického bojiště, kdy se hledala náhrada za dosti problematické tanky Covenanter a Crusader z řady tzv."křižníkových tanků", které byly ve všech směrech deklasovány německými typy PzKpfw III a IV. Britská tanková teorie zcela mylně rozlišovala dva typy tanků: tzv"pěchotní" silně pancéřované a pomalé tanky, výhradně určené k podpoře pěchoty a "křižníkové", lehce pancéřované a pohyblivé tanky, které měly ve velkých skupinách jako "pozemní flotily" bojovat samostatně" proti podobným "flotilám" tanků nepřítele. Jednotným znakem všech britských tanků (až na výjimky) té doby byla slabá a neadekvátní výzbroj, spíše průměrná pancéřová ochrana, nízká provozní spolehlivost a celková technická nevyzrálost zaviněná neuspořádanými poměry v britské armádě před rokem 1939. Vše se ostatně projevilo v katastrofálních porážkách v západní Evropě a Severní Africe při střetech s německým protivníkem. První požadavky na zcela nový typ "křižníkového" tanku zahrnovaly: hmotnost v rozsahu 25-27 tun, asi 75 mm silný čelní pancíř (o 50% více než u typu Crusader), šestilibrový (57 mm) kanón a motor Meteor (upravený řadový letecký motor Rolls-Royce Merlin III ze stíhaček Spitfire). První projekt předložený firmou Vauxhall Motors předpokládal pouze upravený pěchotní tank Churchill. Druhý projekt od firmy Nuffield Aero and Mechanisation, nazvaný A24, řešil nový tank s využitím komponent (podvozek) z tanku Crusader. Pro tento projekt se rozhodla Tanková rada a 29.ledna 1941 zadala výrobu prototypu. Původně se předpokládalo použití motoru Rolls-Royce Meteor, ale vzhledem k opožděnému vývoji byla pohonná jednotka tvořena upraveným dvanáctiválcovým leteckým motorem Liberty o výkonu 306 kW, což byla konstrukce ještě z první světové války, nyní na konci možností dalšího vývoje. S tímto motorem tank dosahoval rychlosti pouze 38 km/h. Nová vozidla se neosvědčila a všech 500 vyrobených kusů nazvaných A24 Cromwell I bylo záhy přeznačeno na Cavalier a přeřazeno k výcviku. Bojového nasazení se nedočkaly, pouze část z nich byla později přestavěna na pohyblivé dělostřelecké pozorovatelny. Protože se vývoj motoru Meteor neustále prodlužoval, vznikl další přechodný model tanku s motorem Liberty, projekt A27L. Práce na něm začaly v listopadu 1941 a prototyp byl dokončen v červenci 1942. Byl nejprve nazván Cromwell Mk.II, později Centaur a rovněž se příliš neosvědčil. Vzhledově byl téměř shodný s pozdějším skutečným tankem Cromwell, jehož jméno již bylo výhradě určeno pouze pro vozidla s motorem Meteor. Motorový prostor byl konstruován tak, aby do něj mohl být montován jak motor Liberty tak i Meteor. V roce 1943, kdy byl motor Meteor dokončen, byl u mnoha tanků Centaur původní motor vyměněn za nový. Tyto tanky se označovaly Cromwell X. Jinak vznikly verze Centaur I a II s 57 mm kanónem, Centaur III se 75 mm kanónem Mk.5 a Centaur IV s 95 mm houfnicí Mk.1 pro blízkou podporu. Houfnice střílela běžnou střelu o hmotnosti 11,34 kg úsťovou rychlostí 328 m/s nebo kumulativní střelu schopnou prorazit 110 mm pancíř skloněný pod úhlem 30⁰ na vzdálenost 455 m. Jediného bojového nasazení se dočkal Centaur IV v počtu 80 kusů v rámci podpůrné skupiny Královského loďstva při vylodění v Normandii. Přestavbou bojových tanků vznikly: dělostřelecká pozorovatelna Centaur OP, obrněný transportér pro přepravu osob Centaur Cangaroo, vyprošťovací Centaur ARV a protiletadlové Centaur III/IV AA I a III/IV AA II. Projekt A27M, s motorem Meteor, byl přechodně převeden do firmy Brimingham Railway Carriage and Wagon Works v září 1941, prototyp byl dokončen v lednu 1942, první sériové kusy byly vyrobeny v lednu 1943, výroba trvala 12 měsíců. Hlavním výrobcem ale byla společnost Leyland Motors (vývoj, montáž, výroba podvozku a pásů) se svými subdodavateli Morris Engines (motor) a David Brown (převody). První sériové stroje se dostaly do výzbroje jednotek někdy v polovině roku 1943 a sloužily převážně k výcviku. Jednalo se o verze Cromwell I (57 mm kanón, šířka pásů 356 mm), Cromwell II (stejná výzbroj, pásy šířky 394 mm), Cromwell III (původně Cromwell X, jinak tanky Centaur I s motorem Meteor). Od roku 1944 přicházely tanky s novými 75 mm kanóny, jmenovitě verze Cromwell IV, Cromwell Vw (celosvařovaná korba), Cromwell VI (95 mm houfnice pro blízkou podporu), Cromwell VII (upravený Cromwell IV se širšími pásy, sníženým převodovým poměrem a rychlostí redukovanou na 51,5 km/h, zesílené čelní pancéřování na 101 mm, bojová hmotnost 28 450 kg), Cromwell VIIw (opět celosvařovaná korba) a Cromwell VIII (v podstatě Cromwell VI pro blízkou podporu a s prvky použitými u Cromwellu VII). Vedle sériových strojů samozřejmě existovalo několik experimentálních: Cromwell II s odlévanou věží, Cromwell II se závěsným bočním pancéřováním, Cromwell CIRD s odminovacím válcovým zařízením a další hybridní verze, které měly v typovém označení písmeno D (boční vstupní dveře pro střelce ve věži), E (upravený převodový poměr z 4,5:1 na 3,7:1) a F (boční dveře pro řidiče). Dále vznikly pohyblivé dělostřelecké pozorovatelny s rozšířenou spojovací výbavou Cromwell OP (bez kanónu) a vyprošťovací vozidla Cromwell ARV (bez věže). S novými tanky začalo přezbrojování průzkumných pluků tankových divizí, jejichž řadové pluky byly vyzbrojeny tanky Shermann. Do vylodění v Normandii bylo přezbrojení dokončeno, a tak v první invazní vlně mohlo zasáhnout do bojů 145 tanků nasazených v rámci tří britských tankových divizí. Následovaly těžké boje při postupu přes severní Francii a Belgii a nasazení v operaci Market Garden. Od roku 1944 byly Cromwelly postupně nahrazovány novými tanky Comet, ale vydržely ve službě až do května 1945, jmenovitě při obsazení Hamburku. V určitém období války se jednalo o nejrozšířenější tank v britské armádě, který byl zároveň vůbec nejrychlejším tankem války. A i když nebyl konstrukčně nějak převratný a neoslňoval vysokými bojovými schopnostmi ve srovnání s posledními verzemi německých tanků Panter a Tiger, jednalo se o obratný, pohyblivý, provozně spolehlivý a celkem oblíbený stroj, který si poměrně obstojně dokázal poradit se staršími verzemi tanků Pzkpfw III a IV a některými menšími modely útočných děl. Samozřejmě nelze opominout fakt, že Cromwelly byly zařazeny do výzbroje československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii a svého jediného významnějšího nasazení se dočkaly při obléhání a dobývání pevnosti Dunkerque obsazené 12 000 vojáky Wehrmachtu a SS. V poválečném období dosloužily tanky ještě krátce v britské armádě (do roku 1950) a v armádě polské a československé. Paradoxem je, že do dnešní doby se Cromwellů dochovalo málo. Jmenujme: Velká Británie: Tank Museum Bovington (Cromwell Mk.VII výr.č.T190003), Imperial War Museum Duxford (Cromwell Mk.(?) výr.č.T187617), Nizozemí: Národní muzeum odporu a války v Overloonu (poškozený Cromwell Mk.(?) výr.č.T183223), Belgie: Wilrijk (Cromwell Mk.(?) výr.č.T121813), Švédsko: Pansarmuseet Axwall (Cromwel Mk.III), Rusko: Tankové muzeum Kubinka (Cromwell Mk.IV výr.č.T187888), Austrálie: Royal Australian Armoured Corps Memorial and Army Tank Museum (Cromwell Mk.I), Izrael: IDF Armored Car Museum Latrun (Cromwell Mk.IV). Zajímavý stav je v České republice: Cromwelly se po válce využívaly v počtu zhruba 52 kusů jako vyprošťovací vozidla, která postupně končila ve šrotu. Pouze několik podvozků, zbavených věže a místo spalovacích motorů vybavených elektromotory dosloužilo v lomech a dolech jako tahače. Do dnešních dnů se dochovaly pouze tři torza. Jedno z nich prošlo u Sdružení nezávislých sběratelů vojenské historické techniky a Klubu vojenské historie "Roty Nazdar" náročnou rekonstrukcí na Cromwell Mk.V výr.č.T188441. Byla vyrobena věrná napodobenina věže, jejíž skelet byl svařen z ocelových plechů, na které byly zavěšeny atrapy pancíře odlité z betonu Tento podvozek sloužil právě v letech 1966-90 na dole Hřebeč u Moravské Třebové při manipulaci s hlušinou. Další podvozek v dezolátním stavu se nachází ve Vojenském muzeu Králíky a také čeká na případnou rekonstrukci. Dále ve Vojenské technickém muzeu se nachází Cromwell Mk.IV výr.č.T124125 zakoupený z Velké Británie.

Stručný technický popis:

Korba zhotovena ze svařovaného pancéřového jádra (inner skin), k němuž byly přišroubovány vnější pancéřové pláty (outer skin). Pancéřování tloušťky 76 mm na čele, 32 mm na bocích a 8 mm na nejslabších místech. Odlévaná věž u prototypu nahrazena hranatou protáhlou věží s rovnými stěnami smontovanou opět ze svařovaného a šroubovaného pancíře. Hydraulicky ovládaná věž se mohla otočit kolem svislé osy v rozsahu 360⁰ za 14 vteřin, v případě poruchy motorického pohonu bylo možno věž ovládat ručně. Náměr kanónu v rozsahu -12,5 až +20⁰ prováděn ručně. Standardní podvozek s odpružením systému Christie vycházel z tanku A13 a byl tvořen na každé straně 5 nezávisle zavěšenými zdvojenými pojezdovými koly velkého průměru. Každé kolo bylo samostatně zavěšeno na kyvném ramenu, uloženém otočně v trubce na dně korby, a odpruženo vinutou pružinou. První a poslední dvě pojezdová kola byla doplněna tlumiči. Hnací rozeta byla vzadu a napínací kladka vpředu. Kolejový pás byl tvořen 125 články z manganové oceli. Pohonná jednotka byla umístěna vzadu a tvořena zážehovým kapalinou (glykol nebo voda) chlazeným vidlicovým dvanáctiválcovým motorem Rolls-Royce Meteor o zdvihovém objemu 27 litrů a o výkonu 447,4 kW, spojeným přes hydraulicky ovládanou suchou dvoukotoučovou spojku se šestistupňovou převodovkou Merrit-Brown Z5 (5 stupňů vpřed, 1 vzad) s řídící jednotkou, která za pomoci diferenciálu a planetových soukolí minimalizovala ztráty energie při otáčení. Poloměr zatáčení odpovídal zařazenému rychlostními stupni: čím je nižší, tím menší byl poloměr zatáčení. Při běhu motoru na neutrál stačilo zatažením páky rozdělit výkon rovnoměrně, ale protichůdně mezi pásy, aby se tank otočil kolem vlastní osy. Jako palivo postačuje benzín o oktanovém čísle 67, zásoba paliva 527 litruů ve dvou nádržích a dále 136 litrů v záložní nádrži. Posádka pětičlenná: nabíječ/radista, mířič a velitel ve věži, řidič a střelec z předního kulometu v přední části korby. Výzbroj u prvních verzí (Mk.I až III) tvořena šestilibrovým kanónem (57 mm), který používal trhavé střely s dostřelem až 4 572 m a průbojné střely s úsťovou rychlostí 822 m/s schopné probít 74 mm pancíř skloněný pod úhlem 30⁰ na vzdálenost 914 m. U verzí IV,V,VII byl zaveden 75 mm kanón QQF Mk.5 nebo Mk.5A, který vznikl sloučením modifikovaného závěru předchozího 57 mm kanónu a nové hlavně s jednokomorovou úsťovou brzdou. Zbraň o hmotnosti 314 kg a s hlavní délky 36,5 ráže byla schopna vystřelovat tříštivé střely o hmotnosti 6,24 kg úsťovou rychlostí 619 m/s. Při použití průbojného protipancéřového náboje bylo možno probíjet 68 mm pancíř skloněný pod úhlem 30° na vzdálenost 455 m. Střelivo pro kanón, v počtu 64 kusů, bylo umístěno ve věži a v korbě a zahrnovalo: dýmový náboj M64 s náplní bílého fosforu, tříštivotrhavý náboj M48, průbojné protipancéřové náboje M61 a M72. Verze VI a VIII byly vyzbrojeny 95 mm houfnicí QQF Mk.1 pro blízkou podporu. Doplňková výzbroj byla tvořena dvojicí těžkých kulometů BESA ráže 7,92 mm (jedním koaxiálním ve věži a jedním v čele korby). Kulomet v čele korby byl lafetován v kulové lafetě, která umožňovala odměr 12° doleva a 20° doprava od podélné osy. Celková zásoba nábojů pro oba kulomety činila 4 952 nábojů v 22 schránkách. Na pravé straně střechy věže byl umístěn 51mm granátomet se zásobou 30 granátů. Obranu tanku proti pěchotě a nízkoletícím letadlům původně zajišťovaly dva kulomtey Vickers K ráže 7,7 mm se zásobou 2 000 nábojů, nebo jeden kulomet Bren se zásobou 600 nábojů. Tyto zbraně byly později bez náhrady demontovány.

Základní takticko technické údaje (Cromwell IV):

osádka	5
délka s kanónem vpředu	6 420 mm
délka korby	6 240 mm
šířka	3 050 mm
výška přes anténní úchyt	2 490 mm
světlá výška	410 mm
bojová hmotnost	27 942 kg
rychlost na silnici	61,2 km/h
jízdní dosah na silnici	278 km
brodivost bez přípravy	910 mm
brodivost s přípravou	1 220 mm
stoupání	47%
kolmá překážka	910 mm
překonávaný zákop	2 290 mm