 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
Výprava za poválečným opevněním, aneb jak se hledají POKy Níže popsané události, které se odehrály mezi 12. a 18. zářím roku 2005, byly zaměřeny na povrchní terénní průzkum naší západní hranice. Důvodem byly v poslední době na světlo prosakující informace o mohutné výstavbě pohraničního opevnění v poválečných letech, které bylo zamýšleno pro prvotní zadržení náporu západního „imperialistického“ nepřítele v případě, že by stejně agresivní komunistický protějšek nezaútočil jako první. Je s podivem, že vzdor všemu ujišťování, že opevnění v soudobém moderním boji je zastaralé, byla naše tehdejší ČSLA schopna vlastními silami postavit a hlavně velmi dobře utajit něco přes 2000 objektů polní obrany, nepravidelně rozsetých po naší západní hranici od Aše a Chebu až k Rakousku. Do dnešní doby se o tomto faktu cudně mlčí, neexistují téměř žádné dostupné materiály natož seriózní odborné práce, vyjma světlých výjimek v časopise Novodobé fortifikace a několika článku na serveru www.ropiky.net, zaměřeného hlavně na předválečné lehké opevnění. Navíc, do dnešní doby armáda existenci těchto objektů oficiálně neodtajnila, o ničem se „jakoby neví“, takže asi v nejbližší době neexistuje reálná naděje na nějaký klíčový zlom. Protože máme rádi nové věci, na kterých se dá hodně objevit, rozhodli jsme se, že se v této oblasti pokusíme něco podniknout. Vydali jsme se hledat doslova jehlu v kupce sena, protože skutečně žádné věrohodné materiály jako seznamy objektů či mapy s jejich umístěním nám nebyly dostupné. Vycházeli jsme z hrubých informací z přibližného seznamu objektů, který uváděl katastr příslušné obce, ve kterém se objekty měly nacházet. Ostatní je už jen a jen naše práce. PONDĚLÍ: Vyrážíme okolo 11.hodiny z Prahy, směr Tachov, o kterém máme pouze tu informaci, že před samotným městem by se měly nacházet tři poměrně silné linie, včetně jedné záchytné za městem. První, nejsilnější linie by se měla nacházet před a mírně za obcí Halže a pokračovat víceméně k jihu přes obci Svobodka, druhá linie by měla přetínat obci Ctibor, třetí linie krýt přístupy k Tachovu, a čtvrtá by měla tvořit záchytné uzávěry za Tachovem. Okolo půl čtvrté přijíždíme od západu do Halže. V zatáčce, před rybníčky po levé straně silnice najednou Honza velí: „Zastav, tam bude!“ Na pravé straně silnice, ne víc než 20-30 metrů od krajnice, na pastvině pod krajem lesa se nacházel poměrně velký zarostlý kopeček, jakých jsou v této oblasti stovky. Opatrně parkujeme na pastvině a protože prší, vydává se Honza na průzkum sám. Po dvaceti minutách se vrací se vzrušeným výrazem: „Asi tam skutečně bude!“ „Blbost“, namítám, „tak blízko silnice?“ Nicméně jdeme do kanad, bereme veškeré potřebné ženijní nářadí – polní lopatku, sekyrku a pracovní rukavice a vyrážíme. Proderme se trnitými náletovými dřevinami a skutečně vidíme něco podezřelého: vyvrácený betonový patníček a mělkou prohlubeň ale jinak na povrchu nic. Neklamné znamení, že tady, pokud tu něco doopravdy je, tady bude vchod. Osekáváme křoviska a po půl hodině kopání lopatka narazí na něco tvrdého: beton!!! Během pěti minut se nám betonový překlad podařilo odvalit a zíráme do černé díry: „Ty vole opravdu! Kdo půjde první?“¨ Po nepsané dohodě, že objevitel chodí první, skočí Honza opatrně na dno šachty a vydává se do nitra objektu. Po chvílí vylézá ven: „Tam nic není!“ „Jak tam nic není?“ „No prostě tam vůbec ale vůbec nic není!“ „To není možný! Jdu tam.“ Upřímně řečeno, nečekal jsem, že hned první den na něco narazíme a když ano, že to nebude nic slavného, ale tohle předčilo všechna naše očekávání: 1.nalezený objekt – objekt pro tankovou věž. Beru foťák, metr a zápisník a jdu na věc, aby z toho naši čtenáři taky něco měli: ….. Objekt pro věž tanku T-34/85 – KŽ-3 - vojenského evidenčního čísla VEČ 2112 Objekt je situován západně od obce Halže, po pravé straně silnice z Horní Výšiny do Halže, na úpatí kóty 620 Zelený vrch, přibližné umístění viz mapka. Objekt je určen k ničení tanků, bojové techniky a živé síly nepřítele, umožňuje vedení kruhové palby na pevné, pohyblivé a mizející cíle. Zároveň zajišťuje ochranu před přetlakem působícím na povrchu v hodnotě do 2kp/cm2 a v tomu odpovídající vzdálenosti snižuje účinky pronikavé radiace na ukrývané osoby cca 30-500x. Neposkytuje však spolehlivou kolektivní protichemickou ochranu. Posádka 4 mužů ve složení velitel, střelec, nabíječ a podavač-dělmistr měla být schopna vybudovat objekt do 4 dnů za předpokladu, že bude k dispozici jeřáb pro osazení prefabrikátů a tankové věže. Předem vybudovaný objekt mohl být aktivován do bojové pohotovosti do 75 minut. Odolnost objektu byla stanovena proti jednotlivým zásahům z děla do ráže 105 mm a minometům do ráže 82 mm Konstrukce objektu:objekt byl stavěn z prefabrikovaných železobetonových rámů různých tvarů a velikosti, jejichž celková hmotnost dosahovala 14,5 tuny. 1) Pohotovostní úkryt cca 213 cm dlouhý a 90 cm široký se vstupní šachtou za protitlakovými pancéřovými dveřmi 2) Základový železobetonový panel věže se spodním (ozubeným věncem) kruhové dráhy o průměru cca 155 cm a světlé výšce 68 cm 3) Věž středního tanku T-34/85 s příslušenstvím, výzbrojí a výstrojí. Jedná se o 8 tunový odlitek s 85 mm tankovým kanónem vz.44 (ZIS-S53) s délkou hlavně 54,6 ráží (4645 mm) s reálnou kadencí 6 ran/min a zákluzem 380-320 mm. Věž je vybavena zaměřovacím dalekohledem TŠ-16 se 4 násobným zvětšením a zorným polem 16 deg. Dotace munice je celkem 51 ks granátů z čehož je 15 tříštivých JOF TK-44, 15 protipancéřových se stopovkou JPrSv-TK-44 a 15 průpalných se stopovkou JPSv-TK-44. Ve věži je minimálně umístěno 3xJPSv v zadní části věže, 4xJPrSv na pravé straně a 3xJOF v truhlíku pod zbraní. Kanón je spřažen se 7,62 mm kulometem vz.41/45 DTM s celkovou zásobou munice 2340 nábojů ve třech truhlíkách pro 16 zásobníků po 62 ranách. Zbraň byla velice poruchová s nízkou kadencí 100-120 ran/min. Obě zbraně byly umístěny cca 500 mm nad terénem, maximální elevace dosahovala hodnoty 25 deg a deprese 5 deg. Věž bylo možno otáčet ručně, nebo elektricky, k čemuž sloužil elektromotor MB-20V (zároveň roztáčel ventilátor MV-12) napájený 2 akumulátory 6ST-148 o 12 a 24 V. Další dva akumulátory byly v rezervě. Minimální rychlost otáčení byla 1,5-2 deg/sec, otočení o 360 deg trvalo 25-30 sec. Hluchý prostor obou zbraní nepřesahoval 13 m. Dále došlo na věži k dílčím úpravám: v její zadní části byly umístěny 2 akumulátory, chráněné před rozbitím krytem, což mělo za následek snížení zásob munice v této partii na 3 kusy. Dále byla odstraněná původní radiostanice RM-31T a nahrazena typem R-105. Ventilátory byly upraveny tak, aby vháněly vzduch zejména do prostoru pro nabíječe. Vzhledem k jejich malé účinnosti ale musela být osádka vybavena izolačními přístroji IP-46 chránícími před kysličníkem uhelnatým. Bez úpravy zůstala velitelská věžička (odlitek, přivařen na strop věže) a 2 otvory v bočních stěnách věže sloužící jako nouzové střílny pro osobní zbraně osádky, které byly tvořeny 4 samopaly vz.58 se 4 zásobníky na osobu. K dispozici bylo i 20 ručních granátů umístěných v truhlíku pod šachtou věže. Při střelbě měly zůstat trvale otevřené protitlakové dveře pohotovostního úkrytu. V přestávkách ve střelbě měly být prázdné nábojnice zachycené v plátěném koši spuštěny pod věž a čtvrtým členem osádky vyneseny mimo objekt. V míru nebyly tankové věže osazeny, počítalo se s nimi až v době akutního nebezpečí. Je ale otázkou zda by byl čas na osazení minimálně několika desítek objektů. Postup při stavbě objektu: Nejprve se vybral otočný bod věže a vyznačila se osa objektu, která byla totožná s hlavním směrem palby. Na protilehlou stranu od tohoto směru se naznačil výkop o délce 660 cm a šířce 210 cm. Průměr výkopu pro kruhový základový panel, jehož osa byla totožná s otočným bodem věže činil 340 cm, ale v případě, že bylo použito rypadlo, zvětšil se průměr o 50 cm. Hloubka výkopu šachty pro věž a pohotovostní úkryt byla 245 cm. Celkový objem vytěžené zeminy se pohyboval mezi 28-35 m3. Po celém dně výkopu byla vytvořena sběrná jímka na vodu s odvodňovací stružkou. Po urovnání dna byly položeny základové fošny o délce 290 cm a na ně osazeny 2 panely Žpa-5 nebo polorámy Žra-15, které vytvořily šachtu, dále 7 rámů Žra-7 pohotovostního úkrytu a s jedním dveřním rámem Ždr-2. Všechny prefabrikované dílce se nejprve svázaly ocelovým drátem a posléze sešroubovaly ocelovými táhly. Manipulace se stavebním materiálem probíhala mechanicky-jeřábem, což vyžadovalo i zesílení příjezdové komunikace. Před provedením zemního nakrytí byla provedena izolace igelitovou fólií a jílem vytěženým z výkopu. Celková tloušťka zemního nakrytí dosahovala v průměru 80 cm. Základový panel věže Žpa-4 se osazoval na udusané pískové lože. Jeho součástí byla spodní kuličková dráha. Ve většině případů nebyla věž stabilně osazena, proto se základový panel po konzervaci kuličkové dráhy zakrýval příklopem Žpa-6 a zahrnoval zeminou. Deskami Žde-6 se překrýval vstup do objektu. V oblasti vstupu se umisťoval orientační betonový patníček, který vyčníval nad povrch cca 15 cm. Zemní nakrytí nad vstupní šachtou běžně činilo až 50 cm. Pohotovostní úkryt byl vybaven ocelovým roštem s poklopem umožňujícím přístup do objektu a dále ocelovými protitlakovými dveřmi s příslušenstvím (Ždv-1), dřevěným roštem sběrné jímky na vodu a žebříkem délky 180 cm a šíře 50 cm. V prostoru pohotovostního úkrytu vedle munice a osobní výstroje osádky mělo být uloženo 12 konzervovaných dávek potravin typu Bystrica KD-B a nádoby na vodu Dosud nejsou známy žádné konkrétní informace o vývoji a počtu skutečně postavených objektů. První zmínka je v hlášení Velitelství ženijního vojska ze dne 19.12.1959, že objekt s dílčími nedostatky zkouškami prošel úspěšně. První objekty byly údajně využívány od roku 1960, potvrzeno je přebírání objektů v roce 1961. Služební předpis Žen-2-8 byl vydán v roce 1965 a zrušen v roce 1978, což je pravděpodobně faktický konec používání těchto objektů.
ÚTERÝ: Máme v úmyslu prozkoumat blízké okolí včerejšího nálezu. Necháváme auto v Halži a pěšky se vydáváme k tankové věži. Asi 150 metrů vlevo v terénním stupni porostlém vysokými kopřivami nacházíme nezajištěný otvor vstupní šachty, na jejímž dně se nachází možný i nemožný domácí odpad. Honza se opatrně spouští dovnitř a zjišťuje, že je to POK, neboli Palebný Objekt Kulometný, takto familiérně nazvaný objekt jinak oficiálně označený KŽ-1, blíže neurčeného VEČ s pravostrannou vstupní chodbičkou a z vnějšku zaházenou a zarostlou střílnou. Vydáváme se skrz les podél silnice směrem na Horní Výšinu a posléze stoupáme mírně pod vrchol Zeleného vrchu, jdeme přes ohrazenou pastvinu, a když na nás z houští vykoukne stádo krav, kvapně se vracíme k okraji lesa a podél něj scházíme zpět k silnici z Dolní Obory do Svobodky. Zde v terénním stupni zdejší louky konečně odkrýváme POK (KŽ-1), VEČ 87. Aby bylo možno pořídit kloudnou fotografii musím provést nutné ženijní práce s časovou dotací cca 20 minut. Objekt má levostrannou chodbičku a částečně zřícený betonový krycí překlad střílny. Výstřelem pokrývá silnici číslo 199 a přilehlou pastvinu směrem k obci Svobodka.
Vydáváme se podél terénního stupně od nalezeného POKu směrem ke Svobodce. Po nějakých 300 metrech prozkoumáváme dvě podezřele kopřivami zarostla místa. V prvním případě se jednalo o úkryt pro bezzákluzový kanón, oficiálně KŽ-4, VEČ 2117, polozatopený a orientovaný zpět k POKu VEČ 87 a o nějakých 54 kroků mírně za ním POK, VEČ 306 s odkrytou střílnou.
Hned na západním kraji obce Svobodka nás po pravé straně v louce upoutají další 2 podezřele zarostlá místa. Vydáváme s k nim a zjišťujeme, že se jedná o poměrně hluboké jámy, o kterých zatím nevíme, co si máme myslet. Stoupáme dále k terénnímu stupni, kde začíná les a jdeme podél jeho okraje stále na východ. Na jeho konci nalézáme další úkryt pro bezzákluzový kanón VEČ 2143, familiérně zvaného BZUK a vpravo níže pod ním naprosto zasypaný pravděpodobně stejný objekt, z něhož je viditelný pouze betonový překlad vstupní šachty. Nevylučujeme, že se v této lokalitě vyskytují i další objekty, nicméně v těsné blízkosti jsme pro nedostatek času nic nenašli. Chvíli se zdržujeme, fotíme a pořizujeme náčrtek úkrytu. ….. Úkryt pro obsluhu bezzákluzového kanónu – KŽ-4 – VEČ 2143. Objekt je situován po pravé straně silnice č.199 z Dolní Obory do Svobodky, v cca jedné třetině svahu kóty 593,7 Dvorský vrch, cca 200 m od prvních obytných stavení. Orientován je zhruba západním směrem do zatáčky silnice nad vodní nádrží Lučina. Objekty tohoto typu jsou určeny pro ukrytí obsluhy pro 82 mm bezzákluzový kanón vz.59, případně pro družstvo s tarasnicemi vz.21. Takticky se jedná o skupinu objektů: úkryt pro mužstvo, předpřipravený okop pro kanón, a několik kulometných objektů (POKů) pro blízkou ochranu. V případě aktivace se objekty měly spojit sítí zákopů. Opět se jedná o objekt stavěný z prefabrikovaných železobetonových rámů. Je tvořen vstupní šachtou (celkem 14 horizontálně ložených rámů), za ní následují dva mělké výklenky pro munici, jejichž hloubka je cca 42 cm (4 vertikálně ložené rámy). Třemi schody (vlastně 12 vertikálně loženými rámy tvořícími jakousi chodbičku) se vstupuje k tlakotěsným pancéřovým dveřím, za nimiž je vlastní těleso úkrytu: cca 4 m dlouhá místnost o šířce 90 cm a světlé výšce 160 cm (39 vertikálně ložených rámů). Celý objekt je zahrnut zeminou, vstup zakrývá obdélníková betonová deska (nevalné kvality, štípe se i pod údery polní lopatky) a celá lokalizace spočívá v nalezení betonového patníčku o čtvercovém průřezu 15x15 cm. Vnitřní vybavenost objektu měla být zajištěna předem uloženým nářadím: rýčem, krumpáčem a pajcrem pro případné vyproštění osádky po zásahu. Odhaduje se, že od roku 1962 byly postaveny řádově stovky těchto objektů, jak v rámci ČSLA i Pohraniční stráže a významným způsobem posílily protitankovou obranu stávající linie kulometných objektů.
Při zpáteční cestě do obce Halže se ještě jednou vracíme k objektu pro tankovou věž a mezi rybníčky procházíme na oplocenou pastvinu, kde po chvíli hledání narážíme na poloodkrytý POK, VEČ 302. Střílna byla sice zavezená, ale zemní nakrytí stropnice bylo částečně odstraněno a několik stropních rámů vysunuto. Nedá nám to a po dalších 20 minutách se prokopáváme ke vstupní šachtě a Honza statečně leze dovnitř…dole ho totiž čekalo velké překvapení: bůhví kolik let stará nádherné zachovaná kostra…telete. Svázat ji drátky, tak je to exemplární kousek do kabinetu anatomie.
STŘEDA: Po včerejším odpoledním přesunu na Domažlicko máme v úmyslu prozkoumat oblast za hraničním přechodem Lísková, kde se má nacházet poměrně silná uzávěra tvořená různými typy objektů. Zprvu to vypadalo, že dnes tolik štěstí mít nebudeme. Začali jsme nejdříve prohledávat jižní oblast těsně za celnicí, kde jsme dost bloudily zamokřenými stráněmi a neprostupnými houštinami a snad jsme i nechtěně překročili hranici J. Vracíme se zpět na parkoviště a odtud se vydáváme na sever po silnici směrem na Nemanice a v zatáčce prudce uhneme do louky a míříme k výraznému okraji lesa, kde se nám zdá, že by mohlo něco být…A taky že jo…dnešní první objekt a zase rarita.. ….. Elektrifikovaná pozorovatelna (pravděpodobně) – neznámého VEČ a neznámého typu, se nachází na okraji lesa v hustém ostružiní nad silnicí z Lískové do Nemanic, výhledem míří do zatáčky, kde silnice těsně kopíruje státní hranici. Stavebně se jedná o objekt budovaný z prefabrikovaných rámů. Do objektu se vstupuje šachtou, částečně zasypanou s protitlakovými dveřmi. Navazuje krátká chodbička, kde po levé straně se nachází velký výklenek se zachovaným torzem dřevěné dvojlůžkové palandy. Po pravé straně, naproti, je výklenek, menší. Pozorovací sektor není nijak vybaven, jedná se o krátkou místnost, v jejíž čelní stěně je velký pozorovací otvor, který nebyl nijak zakryt. Zvláštností tohoto objektu je, že k němu vedl přívod 2 kabely, ale nenašly se žádná elektrická zařízení (žárovky atd.)
Pokračujeme po kraji lesa zpět k silnici číslo 189 vedoucí k hraničnímu přechodu. Po chvíli narážíme na dobře zamaskovaný POK (?) s částečně odkrytou střílnou. Nijak se zde ale nezdržujeme a pokračujeme dále. Scházíme na lesní cestu a po další chvíli po pravé straně objevíme jakýsi zbytek kamenného stavení. Po chvíli zjišťujeme, že se jedná s největší pravděpodobností o sklep bývalého domu, do něhož byla, zřejmě v 50.letech, zabudována střelecká místnost, jejíž střílna míří zpět podél cesty k severu. Vlastní střelecké místnosti, s demontovanou střílnou malého typu předchází zděná místnost zastřešená dřevěnými fošnami. Zvnějšku je objekt velmi nenápadný. Bohužel nevíme o něm další podrobnosti.
Přecházíme na severní stranu údolí a snažíme se najít trojici POKů. Po chvíli hledání, kdy přímo u silnice se nacházejí poměrně rozsáhlé jámy se zbytky cihlových zdí, o něco výše, opět při kraji lesa narážíme na poměrně velký okop. Přímo vlevo pod ním na nás vykoukne nádherně odkrytá střílna POKu s odstraněnými betonovými deskami. Lokalizujeme vchod, a po čtvrt hodině na nás dýchne pach černé díry, ze které na nás k našemu štěstí kouká i žebřík. Lezu dovnitř a v tomto objektu KŽ-1, VEČ 968 na mě čeká překvapení: ve střílně byla osazena kompletní, byť poněkud zarezlá univerzální kulometná lafeta UL-1. Opět beru foťák, metr a blok a jdu na věc: ….. Palebný objekt kulometný – KŽ-1 Malá kulometná hnízda srubové konstrukce stavěná z prefabrikovaných betonových rámů. Objekt se skládá ze střelecké místnostní o rozměrech cca 180x180x200 cm v jehož čelní stěně je zabudován prefabrikát pro uchycení pancéřové základové desky lafety UL-1. Před střílnou je přistaveno několik odstupňovaných rámů, které tvoří ozuby chránící střílnu před přímým zásahem. Součástí střílny zvnějšku byla i ocelová profilovaná deska, horizontálně otočná, která v době nečinnosti zakrývala výstřelný otvor a spouštěla se pomocí dvou drátů procházejícími otvory v základové desce lafety. Dle konfigurace terénu na boční vstup do střelecké místnosti navazuje levostranná nebo pravostranná přístupová chodbička taktéž z prefabrikátů, zakončená tlakotěsnými dveřmi. Za nim se nachází kolmá přístupová šachta se žebříkem jejíž otvor je zakryt betonovým překladem. Vybavení objektu bylo velmi skromné, vedle občas předem osazené lafety a bedničky s příslušenstvím, měl objekt disponovat nejnutnějším ženijním nářadím: krumpáč, lopata aj. Objekt nebyl vybaven žádnou ventilací. Početně se jedná o nejvíce stavěný objekt poválečného opevnění a lze se s ním setkat na nejrůznějších místech při západní hranici od Aše až k hranici s Rakouskem. Počet objektů se odhaduje na 800 v rámci armády i Pohraniční stráže. Nelze říci že by objekty tvořily nějakou ucelenou linii jako v případě předválečného opevnění, spíše se jedná o uzávěry důležitých komunikací jak v těsné blízkosti státní hranice tak i ve značné vzdálenosti od ní, v různé kombinaci se staršími kulometnými objekty stavěnými na počátku padesátých let, případně s novějšími pozorovatelnami, úkryty a objekty pro tankovou věž. V zásadě lze rozeznat objekt starší (z let 1955-58) a novější (od roku 1959), podle toho je-li vybaven velkou nebo malou základovou deskou pro lafetu.
….. Univerzální kulometná lafeta UL-1 Vývoj této zbraně byl iniciován poválečnou reaktivací stávajícího lehkého opevnění a stavby nových objektů polní obrany a vývojem nových pěchotních ručních palných zbraní se kterými se výhledově počítalo ve výzbroji ČSLA. První požadavek na novou lafetu pochází z roku 1951, v roce 1953 byly představeny první vzorky, v roce 1955 zadána její rekonstrukce a teprve v roce 1959 byla přebrána první ověřovací série 13 kusů. Služební předpis Děl-21-7 byl vypracován v roce 1960. Od téhož roku byly lafety osazovány do vybraných objektů jak lehkého opevnění vzor 37, tak do objektů polního opevnění. V devadesátých letech byla značná část lafet stažena do skladů a v současné době zbytečně končí v kovošrotu. Předpokládá se, že mohlo být vyrobeno něco přes 500 kusů. Lafeta měla sloužit pro upnutí těžkého kulometu vz.43 Gorjunov, lehkého kulometu vz.52/57 resp.univerzálního kulometu vz.59, k čemuž byly jednotně dodávány tři druhy držáků. Konstrukce je víceméně jednoduchá a skládá se z ocelové základové desky (velkého a malého typu) sloužící k uchycení lafety v čelní stěně objektů polního opevnění a k uchycení panoramatické mapy, dále čelní desky s oky pro zajištění odměru, resp. s pomocí dvou čepů pro uchycení do ocelolitinových střílen lehkého opevnění, pravého a levého dorazu odměru, náměrového segmentu, kolébky s pružinovým vyvažovačem, horního a dolního dorazu náměru, ručního šroubu náměru a pomocných držáků. Celková hmotnost s velkou základní deskou je 39,3 kg, s malou deskou 31,3 kg, samotná lafeta má hmotnost 14,3 kg. Rozsah náměru je +20/-17 deg, odměr 30/30 deg vlevo/vpravo. Celková délka se základní deskou a držákem kulometu činí 735 mm.
….. Protože už toho hledání máme pro tento den nějak plné zuby, přesouváme se k Nýrsku a večer se vydáváme na prudký výstup na zříceninu středověkého hradu Pajrek, což je vítaná změna. ČTVRTEK: Máme v úmyslu prohledat oblast kolem obce Fleky, ale protože ten den vytrvale prší, přesouváme se napříč Šumavou přes Kvildu k Vltavě na tábořiště u Soumarského mostu. Zde večer stihneme ještě zběžně prozkoumat 2 řopíky podél tratě, v jejichž střílnách jsme našli zatuhlé čelní desky z lafet UL-1 PÁTEK: Počasí, které celý týden nestálo za nic se ještě zhoršilo. Nicméně jsme se přemohli a vyrážíme do Českých Žlebů. Necháváme auto na parkovišti a po žluté turistické máme namířeno na Krásnou Horu a Nového údolí. Pod Žlebským kopcem se po pravé straně na louce nachází malá skládka betonových prefabrikátů, dnes již značně porostlá mechem. Zastavujeme se a já v rychlosti dělám náčrtky.
Před rozcestím, v lokalitě zvaná Kamenná hlava, na pravé straně cesty objevujeme pro tento den náš jediný a vlastně poslední objekt – podpovrchový úkryt poměrně značné velikosti. ….. Podpovrchový zemní (pěchotní ?) úkryt – neznámého typu a VEČ, pravděpodobně se bude jednat o jeden z úkrytů typu ÚŽ-2, ÚŽ-4 nebo ÚŽ-6 Přibližné umístění objektu viz mapka. Jedná se o stavbu značných rozměrů stavěnou s prefabrikovaných rámů, podobných těm, které jsme nalezli na nedaleké skládce. Do objektu se vstupuje zvláštní šachtou, která je kryta několika odstupňovanými vertikálně loženými rámy, které částečně cca 1 m vyčnívají nad povrch. Následují první tlakotěsné dveře (vyvrácené), za nimi předsíň s dalšími tlakotěsnými dveřmi a větší místnost s výklenkem v prodloužení osy vchodu. Na tuto v pravém úhlu navazuje přechodová místnost s dvojicí tlakotěsných dveří, kterými se vstupuje do vlastního tělesa úkrytu – místnosti o délce 596 cm, šířce 230 cm a světlé výšce 200 cm, která je tvořena celkem 12 rámy o průměrné tloušťce 48 cm. V kratší boční stěně protilehlé vůči přechodové místnosti je výstup do kolmé šachty tvořené asi 16 rámy o průměrné tloušťce 30 cm, která je zakončena sklopnou ocelovou deskou na dvou pantech. V okolí objektu se nachází velké množství podezřelých výkopů, z nichž jeden byl rozdělen tlustou ocelovou deskou. Více nám není známo.
Vydáváme se dál a na rozcestí odbočujeme po červené značce směrem na Krásnou horu, která ve vzdálenost cca 0,5-1 km kopíruje státní hranici. Koukáme do oplocené pastviny mezi hranici a cestu a odhadujeme možný výskyt dalších objektů, které by tady mohly mít určitě dobrý výstřel, ale nikomu se mezi pasoucí krávy nechce. Teprve pod kótou 1025,5 Kapraď, přímo podél cesty je v pravidelných rozestupech šest kopečků zarostlých trávou, o kterých si myslíme, že to určitě musejí být POKy. Odvažujeme za elektrický ohradník a zběžně je zkoumáme, nicméně se nám nepodařilo k ničemu dokopat, vzhledem k tomu, že začíná silně pršet a navíc u dvou kopečků už někdo zvědavý odkopal značnou jejich čelní část. Rychle dobíháme k nedalekému altánku, kde přes hodinu čekáme až přestane trochu pršet, abychom se mohli vrátit a ukončit definitivně pro nepřízeň počasí tento terénní průzkum, který se, byť vzhledem, k tomu, že se nám nepodařilo objevit všechno, co jsme chtěli, vydařil vrchovatou měrou. Někdy příště….POKům zdar!!! Doporučené prameny: (1) Dubánek, M., Mgr., Střelecký magazín č.6/2005 (2) Dubánek, M., Mgr., Střelecký magazín č.7/2005 (3) Dubánek, M., Mgr., Novodobé fortifikace č.8/2001 (4) vojenský předpis Žen-2-8, VHA, (5) www.ropiky.net Budeme velmi vděční za jakékoliv další informace či upřesnění o typologii, historii či umístění dalších zajímavých objektů. |
