 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
SS - Truppenűbungsplatz Beneschau
Do širokého povědomí laické i odborné veřejnosti již dávno určitě pronikla nějakým způsobem skutečnost o existenci novodobých fortifikačních objektů československého původu, zejména objektů těžkého a lehkého opevnění, budovaného koncem 30.let na obranu před nacistickým Německem. Do dnešní doby je toto opevnění vděčným tématem zájmu, zejména k relativnímu dostatku dochovaných historických pramenů. Na druhou stranu nesrovnatelně méně se již ví o dalších zajímavých stavbách z doby německé okupace - ať už se jedná o různé protiletecké kryty, hlásky Lufschutze a hlavně - o objekty budované na území bývalých československých vojenských výcvikových prostorů. Asi zatím nejznámější a nejprobádanější lokalitou budou území tradičních vojenských prostorů Dědice (Březina) a Milovice, i když jediný zdroj informací bude internet. Vedle toho, že byla údajně prokázána existence také československých poválečných napodobenin těchto objektů v dalších prostorech jako jsou Boletice nebo byvalý VVP Prameny, naprosto stranou veškerého zájmu stojí oblast necelých 40 km za Prahou v samém srdci Čech - oblast Benešovska a Neveklovska - nikdy nedokončeného cvičiště německých Waffen SS. Tento dvoudílný článek má za cíl přinést alespoň základní představu o rozsahu německé stavbení činnosti v této oblasti. Je autorovou milou povinností poděkovat panu Velíškovi za prvotní poskytnutí výřezu staré německé mapy. Dále by autor rád poděkoval Petru Cihelkovi, kolegovi z ČVUT, za perfektní počítačové zpracování 3D prostorových modelů některých objektů. Tento článek nechce ani nemůže být vyčerpávajícím popisem, stejně jako nemůže být prost menších či větších chyb nebo mylných domněnek, které padají výhradně na hlavu autora. Hlavním cílem článku je pozvednout zájem o tuto opomíjenou oblast pevnostního stavitelství a probudit diskusi, která by do těchto temných začátků vnesla trochu světla. Proto se tento článek hlásí k otevřené architektuře...kdokoliv kdo může přijít s nějakým konstruktivním nápadem, postřehem nebo informací, je vítán a nechť kontaktuje autora na jeho mailové adrese. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Stručně o vzniku cvičiště zbraní SS na Benešovsku Následující krátký text je sestaven na základě pramenů (1) a (2), jedná se o zhuštěný výtah nejdůležitějších informací (vznik - organizace - dislokace). Máte-li zájem o celý podrobný článek z citovaného pramenu (kde je podrobně uváděno i bojové nasazení a osud jednotek v letech 1944-45), kontaktujte nás a můžeme vám mailem zaslat jeho pdf verzi. Návrhy na zřízení vlastního, na Wehrmachtu nezávislého cvičiště pro nechvalně proslulé jednotky Waffen SS na území Protektorátu Čechy a Morava pocházejí z roku 1939 a údajně vznikly z popudu samotného vrchního velitele SS Heinricha Himmlera. Do roku 1941, kdy byl říšským protektorem Konstantin von Neurath neměly tyto plány jakékoliv naděje na úspěšnou realizaci. Teprve s příchodem nového zastupujícího protektora Reinharda Heydricha začala být myšlenka uskutečňována a po jeho smrti v červnu 1942 ji dále rozvíjel K.H.Frank. Definitivní rozhodnutí o zřízení cvičiště bylo schváleno v létě 1941 a bylo formálně zřízeno k 1.11.1941. Již 14.března 1942 dal okresní hejtman v Benešově v příslušných obcích, na jejichž území mělo cvičiště vzniknout, vyvěsit vyhlášku, která nařizovala vyklizení obcí do 15.9.1942. Vlastní prostor cvičiště byl na západě ohraničen Vltavou , na jihu městem Sedlčany, na východě pomyslnou spojnicí zhruba ve směru Čerčany - Benešov - Bystřice a na severu řekou Sázavou. Zřizování cvičiště začalo už 9.3.1942 likvidací plicního sanatoria "Humanita". Vyklizení rozsáhlého území, převážně zemědělského charakteru a s malou hustotou obyvatelstva, probíhalo v pěti etapách. Dne 27.2. byl určen termín přípravy cvičiště na 20.3.1942, kdy jej měl začít využívat zesílený pěší pluk včetně dělostřelectva s ráží do 100 mm. Tento termín byl vzhledem k nedostatku pohonných hmot a nutnosti vysídlit 25 000 českých obyvatel nereálný a proto byl termín dokončení posunut na 15.5.1942. V září 1943 byl název cvičiště změněn z "Beneschau" na "Böhmen". Od podzimu 1943 bylo velitelství cvičiště umístěno na zámku Konopiště, posádkové správy byly v Benešově a Sedlčanech. V Benešově navíc sídlilo gestapo, německé četnictvo a kriminální policie. Zřízení cvičiště se dotklo 65 obcí, 144 osad, 8 619 rodin, 30 986 osob a 5 682 domů. Pozemky byly vyvlastňovány převážně bez trhových smluv, asi 12 225 původních obyvatel zůstalo ve vysídleném prostoru jako pracovní síla a spadalo pod pravomoci německých soudů. Některé vesnice byly využívány pro ubytování a zásobování jednotek SS, na okrajích cvičiště měla pak pokračovat zemědělská činnost ve vlastní režii cvičiště. Sloučením usedlostí vznikly tzv. dvory SS (SS-Hof), bylo zřízeno 8 polesí, několik rybníkářství a speciální útvary pro pěstování jahod a chod ovcí. Hranice cvičiště byla hlídána německým četnictvem, uvnitř prostoru hlídkovalo polní četnictvo SS-Feldgendarmerie. Vstup byl umožněn jen na zvláštní povolenku. Velitelé (doplněno panem Ing.Čestmírem Velíškem): velitel cvičiště (postupně ve funkci)- SS Brigaderfűhrer Alfred Karasch SS Oberfűhrer Julian Scherner (20.1.1941 - 4.9.1941) SS Oberfűhrer Bernhard Voss (1.11.1941 - 16.6.1942) SS Oberfűhrer Alfred Karrasch (20.6.1942 - 20.7.1942) SS Oberfűhrer Johann von Feil (20.7.1942 - 1.10.1942) SS Brigaderfűhrer Alfred Karasch (7.10.1942 - 8.5.1945) pobočník velitele cvičiště - SS Hauptsturmfűhrer Otto Hauprich, vystřídán SS Hauptsturmfűhrerem Herbertem Sanderem
Organizační struktura cvičiště "SS - Truppenűbungsplatz Beneschau / Böhmen": Cvičiště bylo určeno k výcviku pancéřových granátníků a k přípravě velitelských a posilových jednotek divizí Waffen SS (dělostřelecké oddíly, protitankové oddíly, ženijní prapory, průzkumné roty atd.) 1) zpravodajské oddělení 2) posádka SS s těmito jednotkami: a) SS - Kavallerie Ausbildugs und Ersatzregiment b) SS - Pionerschule Hradischko c) SS - Bewahrungsabteilung Dublowitz d) SS - Panzerjäger (Sturmgeschűtz) Ausbildungs und Ersatzabteilung e) SS - Bewahrungsabteilung Chlum f) SS - Panzerjäger Ausbildungs Abteilung 4 g) SS - Wachkompanie 10 h) SS - Freiwilligen Kavallerie Division j) SS - Ersatzbatterie des Feldzeugdienstes bei der SS Artillerie Schule II k) SS - Artillerie Schulle II l) Komandantur des Übungsplatzes Beneschau m) SS - Lehrkűche Beneschau n) SS - Panzergrenadier Schule Prosetschnitz
Dislokace jednotek na jaře 1945: 1) výcvikový pluk pancéřových granátníků - 1. a 3.prapor v Neveklově, Stranném a Spolí 2) SS - Pionerschule - centrum v Hradišťku, zbytek v Brunšově a Pikovicích 3) 35.ženijní prapor SS und Polizei - Davle 4) SS - Artillerie Schule II - střediska v Benešově, Bystřici 5) výcvikový dělostřelecký pluk SS - 1. a 2. oddíl v Sedlčanech 6) baterie 505.Artilerie Abt. - Nesvačily, Chlístov, Úročnice 7) Panzerjäger Schule - Vojkov a Vrchotovy Janovice 8) protitankové oddíly - Chlum, Křepenice, Kňovice, Křenovice, Kosova Hora, Jankov, Ratměřice 9) Junkerschule (důstojnická škola) - od 1.6.1944, Týnec nad Sázavou 10) kárné tábory (Hradišťko) a pobočky koncentračního tábora Flossenburg (Hradišťko, Bystřice, Živohošť, Vrchotovy Janovice, Benešov, Bukovany, Křepenice, Lešany, Olbramovice) 11) kárný tábor "Batalion 500" pro zběhlé a jinak provinilé příslušníky SS 12) vojenský nejvyšší soud a prokuratura SS a policie SS pro Evropu - zámek Nalžovice ( od roku 1943) ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Několik postřehů k typologii a charakteristikám dochovaných objektů v oblasti Benešovska Umístění objektů v prostoru cvičiště: Jak je patrno ze slepé mapky cvičiště, převzaté z pramenu (1), nachází se na jeho severní části "zóna R", tzv.Restabschnitt m.Rűstungsarbeitern. Toto je právě oblast výskytu postavených a dochovaných německých speciálních objektů pro obsluhu střelnice. Dle kopie historické německé mapy východní části "zóny R", poskytnuté panem J.Velíškem, bylo v tomto prostoru vytvořeno několik vzájemně se protínajících "bojových směrů" (volný překlad termínu "Kampfbahn"), kterými měla postupovat cvičící vojska. Zejména se jedná od tzv."Kampfbahn IV. - Chlistow", což je úzký koridor začínající severně nad obcí Chlístov (Chlistow) a táhne se vlevo od dnešní silnice číslo 106 s mírným jihozápadním sklonem přes Úročnici (Aurotschnitz), Hrusice-Hamry (Hammer) a jižní část Krusičan (Krusitschan) a končí západně od Chrášťan (Chrastian). V tomto směru mělo být vybudováno celkem 25 objektů, přičemž do dnešní doby se jich fyzicky zachovalo 22 (tři objekty typu strojovna resp.strojovna/pozorovatelna, zbytek objekty typu pozorovatelna - z toho jedna atypická). Zbylé tři objekty, které se nacházejí právě v okolí Chrášťan buď nebyly postaveny, nebo byly zničeny. Druhou a poslední lokalitou, kde byly nalezeny jen mírně odlišné objekty, je oblast bojového směru "Kampfbahn III. - Chleb", která začíná jižně od obce Podělusy u Týnce nad Sázavou a pokračuje jiho-jiho-západním směrem přes obce Chleby (Chleb), Dunávice (Dunawitz) a Soběšovice (Sobieschowitz), kde se teoreticky protíná se směrem IV. V tomto koridoru mělo být podle německé mapy postaveno dalších 20 objektů, z nichž se fyzicky dochovalo 9 (z toho jeden částečně odstřelený), k tomu jeden objekt úplně odstřelený a 3 až 4 výkopy (pravděpodobně) na předpokládaných místech. Z těchto 10 objektů jsou dva typu strojovna a zbytek pozorovatelny různých odolností. Po ostatních objektech nebyly nalezeny žádné stopy. Dále jakousi osou úhlu sevřeného bojovými směry III. a IV je podle mapy tzv."Waldkampfbahn Bukowan", což je koridor začínající západně od obce Bukovany a jdoucí severní částí katastru obce Krusičany, přičemž se směrem "Kampfbahn IV." se protíná severně od Chrášťan v lokalitě "V kopcích" (In den Bergen) mezi kótami 342 a 345 m. Zde mapa žádné objekty neuváděla, proto předpokládáme, že se zde žádné objekty nenacházejí a žádný průzkum zde prováděn nebyl. Co se týče postavení objektů v terénu, je naprostá většina objektů orientována svou čelní stěnou s průzorem ve směru postupu bojového směru, tj.v případě "Kampfbahn IV." jihozápadním směrem, v případě "Kampfbahn III." jiho-jiho-západním směrem. Exitujícími výjimkami je několik objektů stojících na okrajích bojového směru jejichž čelní stěny jsou orientovány zhruba kolmo na osu bojového směru. Podle stavu některých objektů lze předpokládat, že cvičiště nikdy nebylo plně dokončeno a používáno v rozsahu jak bylo předpokládáno. Důkazem toho může být, že ani v jednom z obou bojových směru nebyly plně dokončeny objekty pro provoz cvičiště naprosto nezbytné - strojovny pro vlekání pohyblivých terčů. Též některé další objekty - pozorovatelny nesou známky nedokončenosti - řada objektů není omítnuta (zevnitř i zvenčí), chybí kamenná rovnanina a zemní zához při týlové stěně a na stropnici. Zejména oblast Chleb nese známky vyššího stupně nedokončenosti - nebyla postavena prakticky více jak polovina z předpokládaných objektů v celé jižní polovině koridoru.
Pohled z "ptačí perspektivy" na oblast cvičiště s vyznačenými bojovými směry "Kampfbahn" !!! ke stažení v pdf ve velikosti A3 !!!
Typy a označování objektů: Zřízení cvičiště (střelnice), resp.jeho využití bylo podmíněno stavbou speciálních účelových objektů pro obsluhu střelnice. Tj. zejména objektů, které by zajistily posun terčů imitujících pohybující se cíle (např.obrněné prostředky nepřítele) a objektů, které by sloužily pro řízení simulované bojové činnosti a její vyhodnocování. Rozborem legendy německých druhoválečných map byly zjištěny následující základní typy objektů: objekty typu "STROJOVNA" (Motorisierte Deckung) , jejichž primárním úkolem byl motorický pohon lanovodů pro posun terčů a objekty typu "POZOROVATELNA", resp."DĚLOSTŘELECKÁ POZOROVATELNA" (Artillerie Beobachtungsstand), jejichž úkolem bylo pozorování a vyhodnocování cvičné střelby, řízení simulované bojové činnosti, případně též zajištění pravděpodobně ručního posuvu malých terčů. Sloučením funkcí obou výše uvedených objektů vznikl tzv. "KOMBINOVANÝ OBJEKT", resp."STROJOVNA S POZOROVATELNOU" (Motorisierte Deckung mit Beobachtungsstand). Určitou subvariantou objektu typu dělostřelecká pozorovatelna (shodné půdorysné řešení vnitřních prostor) je tzv. "PĚCHOTNÍ ÚKRYT" (Infanterie Deckung). Tyto objekty mají taktéž možnost ručního posuvu malých terčů. Vedle dalšího dělení objektů podle čtyř stupňů odolnosti, německá armáda především rozlišovala každý typ objektu podle počtu směrů, do kterého objekt působil. Strojovny a pěchotní úkryty jsou vždy "jednostranné", tj. případný směr výhledu, resp.vedení lanovodů je pouze do jednoho směru (z jedené strany-stěny objektu). Naopak u dělostřeleckých pozorovatelen a strojoven s pozorovatelnou mohou existovat objekty jednostranné, dvoustranné a čtyřstranné. Tj.např.dělostřelecká pozorovatelna jednostranná má obdélníkový půdorys, jednu pozorovací místnost s jedním pozorovacím průzorem se zorným úhlem do 60°, pozorovatelna oboustranná půdorys poloviny pravidelného osmiúhelníka se dvěma trojúhelníkovými pozorovacími místnostmi s dvěma průzory ze zornými úhly po 90° (tj.celkem 180°); a nakonec pozorovatelna čtyřstranná vznikne překlopením půdorysu pozorovatelny dvoustranné, tj.půdorys má osmiúhelníkový se čtyřmi trojúhelníkovými místnostmi, každou s jedním průzorem se zorným úhlem 90° (dohromady 360°). Tedy s uvažováním čtyř základních typů objektů, čtyř stupňů odolnosti a třemi variantami podle "počtu stran", existují pěchotní úkryty ve čtyřech provedeních, stejně jako strojovny. Naopak pozorovatelny a strojovny s pozorovatelnou mohou existovat vždy až v devíti provedeních. Celkem tedy dostáváme 32 možných základních variant objektů jak je asi rozlišovala německá armáda. Pokud budeme uvažovat další dílčí stavební (projekční) charakteristiky (poloha vchodu, profil chodby atd.), dostaneme počet variant objektů daleko vyšší. Nutno dodat, že přísně technicky vzato je potřeba vytvořit ještě kategorii "atypické objekty", do které budou spadat všechny objekty, které se nějak abnormálně odlišují od "průměrného standardního objektu" vyskytujícího se v dané lokalitě - např.objekty s odlišným půdorysem, odlišnými tvary charakteristických prvků atd. Co se týče nějakého detailního typového označování objektů, dodnes patrně není známo (pokud vůbec existovalo, což by bylo s podivem, uvážíme-li německou preciznost až přehnanost v označování a číslování čehokoliv...). Nicméně v kusých informacích zejména na internetu lze narazit na termín "Sonderbau" (volně přeloženo jako "Zvláštní objekt"), který vypadá celkem přijatelně (srovnejme např.s označováním něm.pevnostních objektů - "Regelbau", např. R 631a). Ovšem nejčastější označení, resp.název těchto "objektů pro obsluhu střelnice" je asi de facto výraz "PIXLE", což je novodobý slangový výraz původem z Moravy, pocházející od skupiny lidí zabývajících se průzkumem podobných objektů ve Vojenském výcvikovém prostoru na Vyškovsku. Tento výraz se natolik vžil mezi bunkrologickou veřejností a zejména na internetu, že ho budeme často používat i my. Odolnost objektů: V zásadě lze říci, že všechny objekty budované v jedné lokalitě by měly mít zhruba stejnou odolnost přizpůsobenou předpokládané používané ráži (víme, že na Benešovsku se mělo jednat o ráži 100, možná i 150 mm, což odpovídá rozsahu standardního německého divizního dělostřelectva). Klasifikování tříd odolnosti není zrovna snadné, uvážíme-li, že každý objekt má rozdílnou tloušťku stěn a tyto se navíc dosti liší objekt od objektu (jde zejména o tloušťku stropnice). Odolnosti jednotlivých objektů kolísají samozřejmě v závislosti na typu objektu, ale hlavně v závislosti na umístění v terénu - zejména v otevřeném a přehledném terénu, kde hrozilo zvýšené riziko možného zásahu, jsou celé skupiny objektů v odolnosti celkově vyšší než objekty kryté významnými terénními překážkami (např.v údolí), případně stojící na okraji "bojového směru". Každopádně ve velké míře platí, že co objekt, to originál. Nicméně na základě hrubých orientačních terénních měření v lokalitě "Kampfbahn IV." a "Kampfbahn III." byla námi vytvořena tato umělá stupnice odolnosti s tím, že pro zpětné zařazení objektu do určité třídy byla uvažováno síla stropnice daného objektu.
Teprve až po vytvoření této stupnice, po získání dalších kopií německých map a rozboru jejich "legendy", bylo zjištěno, že existovaly celkem 4 odolnosti označované v pořadí od nejmenší po největší "Splittersicher", "Gruppe I", "Gruppe II" a "Gruppe III". Číselné hodnoty ovšem mapy neuvádí, nicméně u odolností skupiny "G" byly alespoň uvedeny odolnosti jako hodnoty maximální ráže použité dělostřelecké výzbroje. V podstatě plnohodnotné odolnosti jsou pouze třídy "Gruppe I " až "Gruppe III", neboť k nim německá mapa uvádí že: odolnost "Gruppe I" zajištuje ochranu proti (zřejmě jednomu) zásahu ráže 10,5 cm z polní houfnice, 10 cm z raketometu a 10 cm z minometu. "Gruppe II" zajišťuje ochranu proti zásahu ráže 10 cm z kanónu a 15 cm z polní houfnice . "Gruppe III" zajišťuje ochranu proti zásahu ráže 15 cm z kanónu a 21 cm z moždíře. Na základě terénních měření a zpětného přiřazení konkrétního objektu dle legendy mapy k danému typu objektu a odolnosti mohla být k třídám odolnosti přiřazena pravděpodobná hodnota tloušťek stěn. Pozn.: uvádíme též námi uměle vytvořený český ekvivalent.
Projekční řešení jednotlivých objektů: Po projektové stránce se jedná o velmi jednoduché objekty, zejména v případě objektů typu "POZOROVATELNA" jejichž podrobnější rozbor zde uvádíme. Objekty typu "pěchotní úkryt jsou po projekční stránce naprosto identické s jednostrannými pozorovatelnami, hlavní rozdíl je pouze v tom, že se odlišují pouze tloušťkami stěn, neboť dosud objevené a popsané objety tohoto typu se výhradně vyskytují pouze v nejnižší odolnosti. Níže uvedený popis se tedy vztahuje víceméně i k pěchotním úkrytům, na případné odchylky od pozorovatelen bude poukázáno v textu. Jednostranné objekty (pozorovatelny i úkryty) mají tvar kvádru s patřičným obdélníkovým půdorysem jednotlivých místností a chodbiček. Vnitřní prostory pozorovatelen jsou tvořeny jednou hlavní (pozorovací) místností s průzorem. Do objektu se zpravidla vstupuje ze strany té stěny, kde je průzor a to krátkou pravoúhle lomenou chodbičkou. Chodbička je zpravidla uzpůsobena pro osazení dvou dveří a to dveří u vstupní stěny objektu a dveří pro vstup z krátkého lomení chodbičky do pozorovací místnosti. Pro další bližší popis je nejdřív nutno zavést smysl orientace: stojíme-li před objektem tak, že vidíme stěnu s průzorem, je tato stěna čelní a na stranách levé a pravé ruky pak máme příslušné stěny levé boční a pravé boční. Stěna zbývající, rovnoběžná se stěnou čelní je pak pochopitelně stěnou týlovou (často kryta kamennou rovnaninou a zemním záhozem). Každá stěna má pak svojí vnější a vnitřní stranu. Půdorysná osa průzoru je uvažována kolmo na čelní stěnu a můžeme ji nazvat příčnou osou. Osa vchodu rovnoběžná s osou průzoru je taktéž osou příčnou (příčná vchodová osa) a vymezuje první část chodby (zahloubení vchodu a přechodovou část). Osa vstupu z lomení chodbičky do pozorovací místnosti je kolmá na boční stěnu, je osou podélnou (podélná vchodová osa), je to druhá část chodby. Průsečík těchto vchodových os a jejich nejbližší přilehlá část je pak lomením chodby. Typy vchodů Na základě takto zavedené orientace pak můžeme definovat objekty, které mají vstup do objektu nalevo nebo napravo od průzoru - objekty levostranné a pravostranné. Další dělení může být z hlediska úrovně podlahy vchodu vzhledem k nejbližší úrovni terénu - objekty s přímým vstupem z úrovně terénu nebo se zapuštěným vchodem. Objekty se zapuštěným vchodem mají přistavěnu "kapsu" s určitým počtem schodů (3 až 5), nejčastěji o šířce schodu 30 cm a výšce od 18 do 21 cm. Obvodová tloušťka této "kapsy" je zpravidla 30 cm. Často jednotlivé schody jednoho objektu mají různou výšku. Výraznou charakteristikou vchodu je jeho zahloubení pod úroveň vnější strany čelní stěny (zřejmé z půdorysného řezu) - toto zahloubení zhruba odpovídá tloušťce čelní stěny a na jeho konci se osazují první vchodové dveře. Půdorysná šířka tohoto vchodového zahloubení byla naměřena v hodnotách 97-99 cm u objektů s omítkou na vnitřních stranách stěn a 100 cm u objektů bez omítky. Tato šířka zároveň odpovídá vnitřní šířce schodiště u objektů se zapuštěným vstupem. Světlá výška vchodového zahloubení pak nejčastěji dosahovala hodnoty 210 cm (změřeno i 208 cm na pěchotních úkrytech nízké odolnosti v oblasti Kampfbahn IV - objekt č.21). Část chodby mezi prvními dveřmi a lomením má půdorysnou šířkou sníženou nejčastěji na 80 cm (naměřeny hodnoty 78-79 u objektů s omítkou) v ojedinělých případech i 75 cm. Délka této části bez výjimky je pak 100 cm. Lomení chodby je vždy půdorysně čtverec o straně 100 cm. Světlá výška této části je opět 210 cm (ev. 208 cm). Následuje vchod do pozorovací místnosti. Půdorysná šířka vchodu je zpravidla 80 cm a délky 40 až 42 cm (nízká odolnost) nebo 60 až 62 cm (střední odolnost). Světlá výška tohoto vchodu byla naměřena v rozsahu 167-170 cm. Záměrně zatím nebylo pojednáno o světlé výšce části chodby bezprostředně mezi prvními dveřmi a lomením chodby. Provedeme-li totiž výškový řez jdoucí osou této části chodby, je zde možnost dalšího jemnějšího dělení vchodových partií objektů na objekty s nesníženou výškou profilu chodby (s konstantní výškou chodbového profilu) a objekty se sníženou výškou profilu chodby a to buď se šikmým přechodem nebo bez šikmého přechodu do roviny stropu. Má-li objekt nesníženou přechodovou část (vchod), má celá chodba, tj.vstupní zahloubení, přechodová část a lomení jednotnou výšku 210 (příp.208 cm). V případě snížené výšky profilu chodby (vchodu), je snížení světlé výšky dosaženo betonovým překladem na výšku cca 170 cm. Nenásleduje-li za sníženým vchodem šikmý přechod, je za překladem skokový vzrůst na původní světlou výšku 210 cm, v opačném případě se se strop plynule zvyšuje a plně výšky 210 cm je pak dosaženo asi 10 cm před koncem přechodové části. Kombinací výše uvedených základních prvků můžeme dostat různorodé kombinace objektů: např.: levostranný objekt se zapuštěným vchodem a nesníženou přechodovou částí výškově stupněný, pravostranný objekt s přímým vchodem s nesníženou přechodovou částí výškově stupněný atd. Rozměry pozorovací místnosti a objektu, tloušťky stěn Co se týče rozměrů pozorovací místnosti, nejčastěji je to půdorysně 300 x 200 cm s výškou místnosti cca 200 cm. Nabízí se učinit předpoklad, že tyto rozměry by byly charakteristické pro objekty typu "dělostřelecká pozorovatelna jednostranná" a "pěchotní úkryt" bez ohledu na odolnost (bez výjimky platí pro pozorovatelny nízké a střední odolnosti v oblasti Kampfbahn IV. a pěchotní úkryty velmi nízké odolnosti Kampfbahn III.). U pěchotních úkrytů velmi nízké odolnosti v oblasti Kampfbahn IV. byla ale naměřena délka pozorovací (spravněji asi úkrytové místnosti) místnosti 290 i 294 cm a výška se přibližně pohybovala taktéž okolo 200 cm. Standardně vnější půdorysné rozměry těchto pěchotních úkrytů jsou 550 x 300 cm. Dále u těchto úkrytů obvykle platí, že síla čelní, týlové a boční stěny vzdálenější od vchodu (plná stěna pozorovací místnosti) má stejnou tloušťku (cca 50 cm) a boční stěna přilehlá k přechodové části a lomení chodby bývá zesílena vlivem zúžení šířky chodby o cca 10 cm na 60 cm (Kampfbahn III.). Standardní vnější půdorysné rozměry jednostranných pozorovatelen nízké odolnosti jsou 640 x 385, s půdorysem pozorovací místnosti 300 x 200 cm a výškou 200 cm. Standardní vnější půdorysné rozměry jednostranných pozorovatelen střední odolnosti jsou 740 x 460, s půdorysem pozorovací místnosti opět 300 x 200 cm a výškou 200 cm. Zde naopak jednotnou tloušťku mají obě boční i týlová stěna (zjištěno 100 a 140 cm), kdežto čelní stěna bývá slabší (zjištěno 85 a 120 cm). Poněkud nejasné je to s tloušťkami stropnice, neboť tyto hodnoty byly zjištěny až při tvorbě výkresů změřených objektů výpočtem ze vztažných rozměrů - patrně by měl být správný předpoklad shodné tloušťky stropnice s největší tloušťkou stěn - vypočtené hodnoty oscilují o nějaký ten centimetr kolem hodnot 60, 90, 130 a 140 cm. Výškové stupnění Dalším parametrem je pak vnitřní výškové členění objektů - je nanejvýš pravděpodobné, že stropní plochy jednotlivých částí (pozorovací místnost, lomení chodby, zahloubení vchodu, příp.nesnížené přechodové části) leží v jedné společné rovině. Jsou-li tedy dosahované světlé výšky těchto částí průměrně 200 a 210 (208) cm, vyplývá z toho, že podlaha pozorovací místnosti je výškově převýšena na podlahu vstupní lomené chodby o 8 až 10 cm a objekt je tím pádem jednou vnitřně výškově stupněn. Toto pochopitelně nešlo 100% zjistit u těch objektů, jejichž vnitřní interiéry byly značně zaneseny zeminou a kamením, jejichž odklizení by pro jednoho člověka znamenalo nemalé úsilí. Na druhou stranu byl ale zjištěn objekt (č.17), který byl vnitřně stupněn dvakrát a to vždy s hodnotou převýšení opět o 8 až 10 cm. Ovšem byl také zjištěn objekt (č.9), který nebyl stupněn vůbec a všechny vnitřní prostory měly jednotnou světlou výšku 200 cm. I když hodnoty vnitřního převýšení podlah nejsou nikterak závratné, můžeme definovat objekty vnitřně výškově stupněné a nestupněné. Zesílení vnitřní strany stropu Je třeba dále uvést, že stropy jsou ze své vnitřní strany zesíleny zabetonovanými ocelovými profily průřezu I, mezi které jsou vloženy jednotlivé ocelové plechy - toto je klasická ochrana osádky před odletujícími úštěpky betonu při případném dělostřeleckém zásahu na stropnici objektu. Tyto traverzy jsou ve stropech pozorovacích místností kladeny rovnoběžně s bočními stěnami, kdežto v přístupové chodbě kolmo na boční stěny. Zesíleny jsou vždy stropy pozorovacích místností, lomení chodby i přechodové části se šikmým přechodem i bez šikmého přechodu, případně při dostatečné síle i překlad snížení světlé výšky vchodu v místě prvních dveří. U některých objektů se zdá, že strop vchodového zahloubení takto zesílen není, i když to nelze tvrdit 100%, protože je možné, že traverzy jsou prostě jenom více "utopeny" ve stropu (objekt č.9 a 15). Rozsah používaných velikostí I profilů byl zjištěn nejčastěji 100 a 120, u silnějších objektů ojediněle 170 a 200. Počet viditelných traverz zesílení stropu pozorovací místnosti je 12 až 13, jednotlivá rozteč přilehlých hran pásnic sousedních profilů kolísá od 18 do 21 cm (nejčastěji 18,5 cm). Podobnou rozteč mají i traverzy ve stropu chodby. Počet traverz v této části chodby až k zahloubení vchodu je vždy alespoň 8. V rámci jednoho objektu jsou použity profily stejné velikosti. Síla vložených plechů je odhadem 3 až 5 mm. Průzor Vedle typu vchodu je tvar průzoru asi nejcharakterističtějším prvkem objektu. V zásadě podle tvaru v rovině řezu kolmo na čelní stěnu a zároveň kolmo na podlahu místnosti jsou průzory vždy dovnitř se zužující a to buď hladké, s ozuby na spodní straně nebo s ozuby na obou stranách. V jednom ojedinělém případě byl zjištěn průzor s hladkou spodní stranou a s ozuby na horní straně (objekt č.4 u obce Chleby). Půdorysně je tvar průzoru zpravidla symetrický, až na výjimky asymetrický (objekt č.17). Počet ozubů-schodů je 2, tj.vzniknou tři plochy výškově přesazené. První dvě plochy schodů-ozubů od vnější strany čelní stěny jsou zpravidla vodorovné, teprve třetí plocha je skloněna k hraně vnitřního štěrbiny. Minimálně u jednoho objektu (č.22) jsou doloženy skloněné všechny tři plochy ozubů spodní strany průzoru. Výška schodů při horní straně průzorů bývá vždy větší ( 7-8 cm) než výška schodů na protilehlé straně spodní (3 až 6,5 cm), přičemž vždy vyšší je ten schod, který je blíž vnější straně čelní stěny. Max.vnější výška průzoru při vnější straně čelní stěny je u malých pozorovatelen s nízkou odolností s hladkým průzorem 20 cm a u ostatních 40 nebo 48 cm (v jednom případě zjištěno i 37 cm). Vnější délka průzoru bývá různá, od průměrných hodnot 238 nebo 240 cm, přes atypické hodnoty 328, 343 i 355. Jiné je to u rozměrů štěrbiny průzoru v rovině vnitřní strany čelní stěny, zde délka jen mírně osciluje kolem hodnoty 200 cm s výškou průzoru od 5 do 7 cm. Vzdálenost horní hrany této vnitřní štěrbiny od vnitřní roviny stropu v pozorovací místnosti nepřekračuje hodnotu 35 až 39 cm. Patrně je oprávněn předpoklad, že průzory byly z vnitřní strany uzavírány nějakými ocelovými klapkami, k čemuž mohly sloužit nad a pod horní hranou průzoru vyčnívající zabetonované konce kovových tyčí. Na některých objektech bylo zjištěno zesílení horních stran průzoru zabetonovanými I profily loženými rovnoběžně s čelní stěnou, zejména u objektů, jejichž jedna strana průzoru nebo obě byly hladké. Jednoznačně bylo prokázáno vyztužení horní strany průzoru, je-li takto je řešena i spodní strana není zatím možné s určitostí říci. U malých pozorovatelen v oblasti obce Chleby mají vnitřní štěrbiny průzorů výšku 10 cm a průzory jsou vyztuženy místo I profily tyčemi kruhového průřezu. Římsa Nedílnou částí stropnice v místě průniku vnější strany čelní stěny je malá římsa, která patrně slouží k omezení stékání vody po čelní stěně objektu. Tento zdánlivě jednoduchý prvek se značně liší objekt od objektu. V zásadě je dvojího typu, podle tvaru průřezu - buďto téměř obdélníkový nebo nebo s pozvolným šikmým přechodem do roviny stropnice. Rozměry značně kolísají, u obdélníkových průřezu je to asi 8 x 15 cm (výška x šířka) nebo 8 x 20 cm (extrémně 16 x 20). U římsy s přechodem je výška opět nejčastěji 8 cm a celková šířka (tj.včetně vodorovného průmětu šikmého přechodu) 30 cm. Vnitřní vybavení: Na vnitřní stěny pozorovací místnosti měly být instalovány pravděpodobně ruční navijáky pro posun menších terčů (viz.5). Pro lana těchto zařízení je nejčastěji v čelní stěně nad nebo pod průzorem, případně nad i pod ním, několik dvojic (zpravidla 5 nebo 6) průchozích trubkových vývodů zabetonovaných do obdélníkových prostupů přibližně 15 x 10 až 16 x 9 cm. Rozteč hran sousedních obdélníkových prostupů bývá nejčastěji 20, 24 nebo 28 až 30 cm. Tyto trubkové vývody bývají často i při stropní hraně boční nebo týlové stěny. Vnější průměr trubky je zhruba 35 mm s tloušťkou stěny okolo 4 mm.Vzdálenost dvou trubek jedné dvojice je asi 5 cm. Častokrát lze narazit na objekty s nezabetonovanými trubkami, což svědčí o značné nedokončenosti výstavby cvičiště (výhradně oblast Kampfbahn III.). Zároveň se na vnitřní straně čelní, týlové a boční stěny protilehlé vstupu do pozorovací místností často dochovaly čtveřice (objekty nízké odolnosti), resp.až 4 dvojice na jedné stěně (objekty střední odolnosti) vyčnívajících kovových plochých traverz postavených na výšku se třemi (pravděpodobně závitovými) otvory (změřen průměr cca 15 mm). Tyto traverzy nejspíš sloužily pro uchycení již zmíněných navijáků. Vyčnívající konec je zpravidla dlouhý 17,5 až 18,5 cm a má obdélníkový průřez o rozměrech 1,5 x 5 cm. O kovových klapkách uzávěrů průzorů již byla řeč. Upřesněme k vyčnívajícím koncům zabetonovaných tyčí, že jejich počet je zpravidla osm, průměr přibližně 2,5 cm, vzdálenost od hrany štěrbiny průzoru se pohybuje v rozsahu 10 až 15 cm a na konci byl zřejmě závit. Povrchová úprava stěn: Objekty, o kterých lze předpokládat, že byly stavebně dokončeny mají na vnějších plochách stěn cementovou omítkou o tloušťce 1 až 2,5 cm. Řada objektů je navíc velmi nápadná jakýmsi asfaltovým nátěrem, který působením povětrnostních podmínek za posledních šedesát let pomalu stéká po stěně a vytváří charakteristické kapičky. Na objektech neomítnutých je dobře patrný otisk prken dřevěného bednění, přičemž se dá odhadnout šířka těchto prken na 27 až 30 cm. Vnitřní stěny jsou často také omítnuty cementovou omítku do tloušťky asi 1,5 cm a poněkud zmenšují "kulaté" hodnoty světlých rozměrů. Celkový přehled objektů v jednotlivých lokalitách:
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
